Vernisáž Ester Parasková: SCRAP
Do 25. 2. 2024 je v galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1 (první patro za kavárnou), přístupná velmi zajímavá výstava Ester Paraskové: SCRAP.
Kurátor: Pavel Kubesa
Výstava Ester Paraskové představuje nejnovější práce, které se vyznačují prvky sériovosti, repetitivností motivů, mechaničností reprodukování téhož. Aktuální výstavní projekt zachycuje její autorskou tvorbu v okamžiku signifikantní proměny: Ester se od kritiky institucí, jakými jsou škola či rodina, formulované z hloubky osobní prožité perspektivy, přes politickou satiru přesouvá k záměrně „tematicky bezobsažné“ formální hře s machistickými atributy západní civilizace. Současně se ve své imaginaci nechává inspirovat aspekty westernové estetiky.
V plátnech rozšířená kresba s prvky spontaneity či automatismu, ale i vědomě naučených vizuálních zkratek, konfrontuje diváka s různými prvoplánovými symboly, fabuluje spletité nejednoznačné narativy a vytváří řadu kognitivních pastí. Nejnovější série se obrací k problematice a tématu boje, konfliktu, machismu, v oblasti jejího zájmu stojí také komplexita industrializovaných strojů. Ester deformuje jednoduchou a prvoplánovou symboliku, gestickou a syrovou malbu doplňuje osobitou rebelující lyrikou. Proces své tvorby připodobňuje „performativnímu obdělávání kusu špinavého ubrusu“.
Ester Parasková (* 1993) je vycházející českou umělkyní, v jejímž centru zájmu stojí tvorba na pomezí malby a kresby. Její práce na první pohled zaujme svým nekonvenčním, stále se vyvíjejícím se dynamickým stylem malířské exprese a figurativní zkratky. Mimo techniky kresby a inklinace k olejomalbě, základními formálními aspekty jejího autorského rukopisu je balancování na hranici hmoty, tíhy a lehkosti, současně ji zajímá určitý princip nedbalosti v přísném kontrastu s precizností, hraje si na hranicích „vysokého a nízkého“, rozvíjí tenzi na úrovních jako „špína“ vs elegance, křehkost vs. drsnost. Její vizualita upomínající na „dětskou kresbu“, „automatické psaní“ či fragmenty komiksové figurace nese v plátnech současně i silný narativní potenciál. Obrazy Ester Paráskové tak podávají výpověď o světě, v němž žijeme, o vnitřních krajinách našich životů či paměti, jež ztrácíme a znovu nalézáme.