Vernisáž Ester Knapová – Zimní jablka

Do 25. 2. 2024 můžete v Trafo Gallery, v Hale 14 Holešovické tržnice, Bubenské nábřeží 13, Praha 7, navštěvovat velmi zajímavou a emotivní výstavu Ester Knapové – Zimní jablka.

Trafo Gallery otevírá novoroční sezónu výstavou výjimečné mladé české koloristky, Ester Knapové, která vytváří svůj autentický malířský svět z vnitřní nutnosti zpřítomnit čas v jeho nepolapitelnosti a nestálosti. Výstava představuje obrazy probouzející autorčiny ztracené vzpomínky a klíčové momenty minulosti.

Průvodní text kurátora výstavy Petra Vaňouse:

Obrazy Ester Knapové šíří na první pohled jakousi snovou náladu. Vtahují nás do různě odlehlých časů a předkládají nám povědomé situace, které ledacos připomínají. Autorka nám otevírá polozapomenutý svět své vlastní minulosti, která ale není striktně pouze jejím světem. Spíše je nalezenou formou sdílení a probouzí diváka z pasivity. Nutí nás rozpomínat se na věci a momenty, které byly nějakým způsobem důležité pro současnost, i když se to „tehdy“ ani nezdálo. Síť mimovolných postřehů, banálních předmětů, zákoutí, skrýší, síť opuštěných míst, v nichž promlouvá morandiovské ticho, to je tam, kam se Ester Knapová vrací, aby si vybavila dávno zastřené souvislosti. Ty souvislosti, které vrhají jiné světlo na prožitý čas, a které magicky proměňují zdánlivě nepodstatné na právě to, co se náhle pohledem dneška jeví jako klíčové a zásadní. Je to objevování čehosi ztraceného, co ale přinejmenším existuje v paměti a vzpomínkách, a co je tedy určitými cestami dostupné.

Obraz v pojetí Ester Knapové je svým způsobem „ideální rámec“, v němž se lze dotýkat pomíjivosti, tvarovat ji, vyjevovat i zvěcňovat zároveň. Do tohoto ideálního rámce lze vtahovat celou řadu nejranějších zážitků z dětství: bezprostřední okouzlení přírodou, radost z her a volného pohybu, z čistého přemítání nad stavem věcí, radost z nezatíženosti a chimér. Stíny zkušeností jsou tu barevné a nepůsobí bolest, nýbrž stupňují odhodlání a zvědavost. Jsou hravé. Tajemné. Provokují představivost, samy jsou spínačem dalších obrazů a asociací. Přesto je tu mezi řádky přítomna i skepse a smutek plynoucí z vědomí, že každá zkušenost je pro člověka zároveň ziskem i ztrátou. Že sice otevírá nové horizonty poznání, ale přemazává a komplikuje lidskou bezprostřednost v její otevřenosti a etické čistotě.

Ester Knapová široce využívá plnosti malířství po moderně, které tím, že se rafinovaně vymklo diktátu objektivní iluze, umožňuje jak rámcový popis situace, tak její materializaci prostřednictvím barevných hmot a jejich modelace. Právě tento „fyzický moment“, v němž se sčítá malířská zkušenost mnoha generací, dokáže na relativně malé ploše a se skromným komparzem jednatelů vykouzlit jedinečnost konkrétních okamžiků a proměnit je v nadčasová poselství. Proto je dobré obrazy Ester Knapové vnímat zdálky i zblízka, v jejich scelujících barevných plánech, tvarové modelaci, ale i v haptickém utváření povrchu malířských vrstev, v jejich reliéfnosti plné mimovolných otisků, překryvů, jizev a stop. Polarity vůbec jsou pro vnímání autorčiny tvorby podstatné. Tím, že uvažuje o
malbě na základě opozit (např. vzdálenost a blízkost, rub a líc, zpřítomňování a mizení, svoboda a úzkost, radost a skepse ad.), připravuje si podmínky pro živá vztahová pole. Analogií jejich „živosti“ a „vnitřního pohybu“ je barva. Barva jako specifická skladba zářivých a potlačených míst, jako souhra ideálních proměn, které podprahově známe právě z přírody, z jejích cyklických běhů, v nichž naplňujeme svůj čas.

Výstava Zimní jablka probouzí svým názvem určitou zastřešující atmosféru a zároveň umožňuje vzhled do námětové rozmanitosti obrazů, prostřednictvím které autorka tematizuje především svůj vztah k času a jeho plynutí. Vedle konkrétní vzpomínky z dětství (Bruslení, 2023), jsou to předměty (Křeslo, 2023) a místa (Bodláky, 2023; Sad, 2022) spojená s pohybem hledající paměti a s přímým smyslovým dotykem, v jejichž průsečíku, v prolnutí vnitřního modelu a vnějších jevů a zdání, se daří poetice obrazu a malby. Ester Knapová, výjimečná mladá česká koloristka, vytváří svůj autentický malířský svět z vnitřní nutnosti zpřítomnit čas v jeho nepolapitelnosti a nestálosti. Amorfnost časoběhu proměňuje v nově nalézané autorské tvarosloví, které zároveň tlumočí vnitřní zážitkové posuny, citová převrstvení a transformace. Autorka propůjčuje času krásnou formu, která se zdá být aktem tvůrčího smíření s melancholií, jež tiká v každé započaté minutě i v každé končící minutě nás všech.

Petr Vaňous, kurátor výstavy