Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Ester Knapová – Zimní jablka

končí 25. února / Trafo Gallery / Trafačka / Malba

Do 25. 2. 2024 můžete v Trafo Gallery, v Hale 14 Holešovické tržnice, Bubenské nábřeží 13, Praha 7, navštěvovat velmi zajímavou a emotivní výstavu Ester Knapové – Zimní jablka.

Trafo Gallery otevírá novoroční sezónu výstavou výjimečné mladé české koloristky, Ester Knapové, která vytváří svůj autentický malířský svět z vnitřní nutnosti zpřítomnit čas v jeho nepolapitelnosti a nestálosti. Výstava představuje obrazy probouzející autorčiny ztracené vzpomínky a klíčové momenty minulosti.

Průvodní text kurátora výstavy Petra Vaňouse:

Obrazy Ester Knapové šíří na první pohled jakousi snovou náladu. Vtahují nás do různě odlehlých časů a předkládají nám povědomé situace, které ledacos připomínají. Autorka nám otevírá polozapomenutý svět své vlastní minulosti, která ale není striktně pouze jejím světem. Spíše je nalezenou formou sdílení a probouzí diváka z pasivity. Nutí nás rozpomínat se na věci a momenty, které byly nějakým způsobem důležité pro současnost, i když se to „tehdy“ ani nezdálo. Síť mimovolných postřehů, banálních předmětů, zákoutí, skrýší, síť opuštěných míst, v nichž promlouvá morandiovské ticho, to je tam, kam se Ester Knapová vrací, aby si vybavila dávno zastřené souvislosti. Ty souvislosti, které vrhají jiné světlo na prožitý čas, a které magicky proměňují zdánlivě nepodstatné na právě to, co se náhle pohledem dneška jeví jako klíčové a zásadní. Je to objevování čehosi ztraceného, co ale přinejmenším existuje v paměti a vzpomínkách, a co je tedy určitými cestami dostupné.

Obraz v pojetí Ester Knapové je svým způsobem „ideální rámec“, v němž se lze dotýkat pomíjivosti, tvarovat ji, vyjevovat i zvěcňovat zároveň. Do tohoto ideálního rámce lze vtahovat celou řadu nejranějších zážitků z dětství: bezprostřední okouzlení přírodou, radost z her a volného pohybu, z čistého přemítání nad stavem věcí, radost z nezatíženosti a chimér. Stíny zkušeností jsou tu barevné a nepůsobí bolest, nýbrž stupňují odhodlání a zvědavost. Jsou hravé. Tajemné. Provokují představivost, samy jsou spínačem dalších obrazů a asociací. Přesto je tu mezi řádky přítomna i skepse a smutek plynoucí z vědomí, že každá zkušenost je pro člověka zároveň ziskem i ztrátou. Že sice otevírá nové horizonty poznání, ale přemazává a komplikuje lidskou bezprostřednost v její otevřenosti a etické čistotě.

Ester Knapová široce využívá plnosti malířství po moderně, které tím, že se rafinovaně vymklo diktátu objektivní iluze, umožňuje jak rámcový popis situace, tak její materializaci prostřednictvím barevných hmot a jejich modelace. Právě tento „fyzický moment“, v němž se sčítá malířská zkušenost mnoha generací, dokáže na relativně malé ploše a se skromným komparzem jednatelů vykouzlit jedinečnost konkrétních okamžiků a proměnit je v nadčasová poselství. Proto je dobré obrazy Ester Knapové vnímat zdálky i zblízka, v jejich scelujících barevných plánech, tvarové modelaci, ale i v haptickém utváření povrchu malířských vrstev, v jejich reliéfnosti plné mimovolných otisků, překryvů, jizev a stop. Polarity vůbec jsou pro vnímání autorčiny tvorby podstatné. Tím, že uvažuje o
malbě na základě opozit (např. vzdálenost a blízkost, rub a líc, zpřítomňování a mizení, svoboda a úzkost, radost a skepse ad.), připravuje si podmínky pro živá vztahová pole. Analogií jejich „živosti“ a „vnitřního pohybu“ je barva. Barva jako specifická skladba zářivých a potlačených míst, jako souhra ideálních proměn, které podprahově známe právě z přírody, z jejích cyklických běhů, v nichž naplňujeme svůj čas.

Výstava Zimní jablka probouzí svým názvem určitou zastřešující atmosféru a zároveň umožňuje vzhled do námětové rozmanitosti obrazů, prostřednictvím které autorka tematizuje především svůj vztah k času a jeho plynutí. Vedle konkrétní vzpomínky z dětství (Bruslení, 2023), jsou to předměty (Křeslo, 2023) a místa (Bodláky, 2023; Sad, 2022) spojená s pohybem hledající paměti a s přímým smyslovým dotykem, v jejichž průsečíku, v prolnutí vnitřního modelu a vnějších jevů a zdání, se daří poetice obrazu a malby. Ester Knapová, výjimečná mladá česká koloristka, vytváří svůj autentický malířský svět z vnitřní nutnosti zpřítomnit čas v jeho nepolapitelnosti a nestálosti. Amorfnost časoběhu proměňuje v nově nalézané autorské tvarosloví, které zároveň tlumočí vnitřní zážitkové posuny, citová převrstvení a transformace. Autorka propůjčuje času krásnou formu, která se zdá být aktem tvůrčího smíření s melancholií, jež tiká v každé započaté minutě i v každé končící minutě nás všech.

Petr Vaňous, kurátor výstavy



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Ester Knapová – Zimní jablka