Vernisáž Erika Bornová, Tomáš Císařovský, Jaroslav Prokopec a Rozálie Prokopcová: Tento dům je i není můj
Do 29. 5. 2026 je v Galerii 1, Štěpánská 47, Praha 1, zdarma přístupná velmi zajímavá výstava Erika Bornová, Tomáš Císařovský, Jaroslav Prokopec a Rozálie Prokopcová: Tento dům je i není můj.
Výstava představuje tvorbu čtveřice autorů, Eriky Bornové, Tomáše Císařovského, Rozálie Prokopcové a Jaroslava Prokopce, a nabízí různorodé pohledy na téma domova, identity a vztahu k prostoru, který obýváme. Instalace i jednotlivá díla vzbuzují otázky a podněcují k zamyšlení nad tím, co pro nás znamená „být doma“. Slavnostní zahájení svou přítomností podpořil také místostarosta Prahy 1 David Bodeček.
Výstavu podporuje městská část Praha 1.
Průvodní text kurátorky Reny Muzik:
Výstava Tento dům je i není můj otevírá prostor pro úvahu o vztahu místa, identity a uměleckého jazyka formovaného krajinou, jež nese historickou i emocionální zátěž.
Tvorba vznikající v oblasti Sudet v sobě často nese specifickou syrovost a temnější ladění – kvalitu, kterou lze přirovnat k vizuální a narativní intenzitě severské kinematografie.
Nejde však pouze o estetiku drsnosti, ale o hlubší otisk prostředí, které se propisuje do citlivosti i výrazových prostředků jednotlivých autorů.
Zároveň se zde ukazuje, že skutečně vyzrálá umělecká osobnost – formovaná nejen talentem, ale i intelektuální hloubkou a životní zkušeností – dokáže tuto tíhu přetavit v mnohovrstevnatý jazyk, v němž má své místo ironie, nadsázka i jemná sebereflexe.
Právě schopnost odstupu, hravosti a kritického humoru otevírá dílo širším interpretačním možnostem a brání jeho uzavření do rigidních, čistě akademických čtení.
Naopak – umožňuje divákovi vstoupit do prostoru imaginace, kde se významy rozvíjejí a vzájemně prostupují.
Výstava představuje dialog dvou generací jedné rodiny.
Tomáš Císařovský a Erika Bornová – Rozálie Prokopcová a Jaroslav Prokopec.
Jejich společné setkání není pouze generační konfrontací, ale především sdíleným prostorem, v němž se osobní i umělecké vazby proměňují v komplexní výpověď.
Instalace výstavy pracuje s principem stavby domu – nikoli jako hotového, uzavřeného celku, ale jako procesu. Vedle samotných děl vstupují do prostoru i materiály evokující stavební prostředí: fragmenty, struktury a prvky, které neslouží pouze jako fyzické komponenty, ale nesou i symbolický a významový přesah. Dům se zde stává metaforou – místem, které je současně intimní i otevřené, vlastní i cizí.
Tvorba všech vystavujících je neoddělitelně spjata s krajinou Doubice, ležící na úpatí Lužických hor a Českého Švýcarska, v prostoru bývalých Sudet.
Právě tento kontext se promítá do charakteru vystavených děl – do jejich syrovosti, náročnosti i vnitřního napětí. Výstava tak není pouze prezentací jednotlivých autorských přístupů, ale i citlivou reflexí místa, které formuje jak umění, tak samotné vnímání domova.
Reny Muzik, kurátorka výstavy
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution