Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Eliška Rožátová – Vidět jinak

končí 10. srpna / Museum Kampa / Malba

Do 10. 8. 2025 je v Museu Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1, přístupná krásná a velmi zajímavá výstava Elišky Rožátové – Vidět jinak.

Text kurátorky výstavy Heleny Musilové:

Eliška Rožátová, malířka, kreslířka, sklářka, autorka realizací do architektury i volných sochařských objektů, patří mezi výrazné a autentické autorky, které vstoupily na výtvarnou scénu začátkem šedesátých let 20. století. Nejčastěji je zmiňována v souvislosti s okruhem sklářských výtvarníků, nicméně je také excelentní malířka s jedinečným citem pro barvu a osobitým malířským rukopisem. Je to zároveň autorka nadaná odvahou pro experimentování, což se projevilo v hledání nových technik při tvorbě mozaik, v novátorském pohledu na skleněnou plastiku i v současné malbě, kde s klasickými malířskými technikami zachází stejně svobodně jako se sklem.

Výstava v Museu Kampa navazuje na monografii vydanou v roce 2024 nakladatelstvím Studio JB a představuje reprezentativní výběr z autorčiny celoživotní tvorby. Soustředí se zejména na inovativní práci se sklem odkazující k vlně neoexpresionismu osmdesátých let a na současnou malířskou tvorbu, přímo pro prostor terasy vznikají dva skleněné Stoly a zároveň zde bude nově instalováno dílo Narušená struktura z roku 1989.

Kurátorka výstavy: Helena Musilová

….

Eliška Rožátová (*12. ledna 1940 Praha) je sklářská výtvarnice a malířka. V letech 1954–1958 studovala na Střední průmyslové škole sklářské, Želený Brod a následně pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliérech Josefa Kaplického a Stanislava Libenského, kterou ukončila v roce 1965. Poté pracovala jako výtvarnice až do roku 1970 pro Železnobrodské sklo.

Věnovala se malbě i kresbě, vytvářela skleněné mozaiky a vitráže pro architekturu, v oblasti designového skla využívala metodu lehání skla a na své výtvory malovala. Z realizací ve veřejném prostoru lze uvést abstraktní mozaiku na fasádě obchodního domu Šíravan ve slovenských Michalovcích (1973), spolu s Janem Fišarem realizovala prosklené stěny vládního salonku na Smíchovském nádraží (1975), mozaiku Telekomunikace na domě v Jablonci nad Nisou (1978), nástropní mozaiku Slunce, která byly umístěna v roce 1980 v hotelu Praha, vitráž a skleněnou mozaiku pro koncertní síň Atrium (1982) v Praze či malované vitráže pro hotel Corinthia Tower taktéž v Praze.

V kolektivních výstavách se objevila od roku 1967, samostatně pak vystavovala od roku 1973 kdy debutovala na výstavě Sklo v Nové síni v Praze. Její díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea, Moravské galerie Brno či v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. 



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Eliška Rožátová – Vidět jinak