Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Eduard Ovčáček: Groteska (70. – 90. léta)

21. 10.-8. 1. / Museum Kampa / Malba

Do 8. 1. 2023 je v Museu Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1, přístupná v konírně krásná výstava Eduard Ovčáček: Groteska (70. – 90. léta).

Text kurátorky Ilony Víchové k výstavě:

Výtvarná cesta mnohostranného umělce Eduarda Ovčáčka (*1933) je od počátku vymezená zájmem o dva tematické okruhy – vizuální a básnickou reflexi písma a znaků, pro niž se ustálil název lettrismus, a o možnosti výtvarné interpretace lidské figury. Obě motivické linie rozvíjené v celé škále výtvarných médií – od grafiky, malby, kresby a koláže, přes fotografii a fotografiku až po sochu a instalaci – se vzájemně prolínají a vypovídají o mnohostrannosti a invenčnosti Ovčáčkovy osobnosti a o jeho bytostném zájmu o technologický i výtvarný experiment. 

Zajímavý a doposud ne příliš často vystavovaný okruh Ovčáčkovy tvorby představují obrazy a kresby, v nichž se ve figurálním tématu prosazuje prvek grotesky. K výrazným příkladům se řadí obrazy a asambláže vytvořené v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, do nichž umělec promítl šeď a absurditu reality, zvrácenost nomenklatury, tupost a prázdnotu veřejných projevů. K typickým příkladům patří obrazy Strašidlo na hradě (1981) nebo Dva na tribuně (1979) ze sbírek Musea Kampa, v nichž umělec s využitím citací národních symbolů vyjádřil bizarnost a marast tehdejší doby. 

Ovčáčkův specifický jazyk humoru a nadsázky, mnohdy opředený notou tragikomiky, sarkasmu a bodavého veselí, ovšem necílí pouze na pohlaváry tehdejších režimů a na klíčové momenty temné éry československých dějin, ale zrcadlí i běžné mezilidské vztahy a poměry, a to nejenom v tíživých časech normalizace a komunistického režimu, ale i v dobách překotně nabyté svobody v počátcích devadesátých let (Veselý a šťastný muž – Kelt, 1990–1991). 

Výtvarné působení „smutně veselých“ děl Ovčáček umocňoval jemu příznačnými experimentátorskými přístupy. Vedle malby akrylem rozvíjel metodu asamblážování různých textilií, vrstvení hmoty z ručně mletého papíru, propalování, rytí a otiskování. U kreseb se neostýchal využít surovou estetiku asfaltových skvrn, které na papírovou plochu sňal přímým otiskem z vodní hladiny a které následně dotvářel tenkou kresebnou linií (Loutky, 1987). Svým liberálním nakládáním s výtvarnými technikami a svébytnou stylizací tvarů lidského těla, v jejímž rámci se vracel až k pradávným archetypům a antropomorfnímu tvarosloví primitivního umění, Ovčáček uchopil osud člověka druhé poloviny 20. století nejen v dobových společensko-politických souvislostech, ale také v nejširším kontextu duchovní, historické a kulturní tradice. 

Ilona Víchová 



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Eduard Ovčáček: Groteska (70. – 90. léta)