Vernisáž Denis Baštuga: Dusno

 

Vstupuji do výstavy Denise Baštugy, air je heavy.

Výpary z těl obrazů mi připomínají tu důvěrně známou chuť. Nemůžu si ale vzpomenout odkud pochází. Nemůžu si vzpomenout. Neznám její původ.

Autor nabízí složení. Ten text je ale prokletý, pohled na něj mi okamžitě způsobuje vertigo a halucinace a bolestivé záchvaty braku. Pamatuji si jen, že … „mohou obsahovat stopy arašídů a korýšů“.

To zvíře, kterým se krmím se mi směje, odhaluje své složení, nese se pyšně a stále se krmí, jsou to plantáže… Jsou to jatka.

Samotná etiketa na výrobku je GMO. Pohled na ten obal mi způsobuje bolestivé halucinace, výtoky braku.

Text mi mutuje před zraky, neobměňují se jen slova, ale i písmena samotná a zdá se, že i vztahy mezi nimi. Je to jako pohled na nohy od Mickey Mouse, když se v animáku dává na útěk. Smál jsem se tomu klišé, kdy se mu nohy roztočí v kruhu, jako by prokluzují, hrabou chvíli naprázdno, než tělíčko vystřelí na útěk. Tady je to ale jiné, rotuje i samotný Mickey Mouse, každý jeho úd, i jeho trup. Každá část má vlastní osu otáčení. Je to proti přírodě. Kdyby to alespoň byl Mickey Mouse. Najednou si s hrůzou uvědomuju tu děsivou podobnost Mickeyho s vlkodlakem. Rotuje na místě, ale patrně se nedává na útěk, dává se do běhu za kořistí.