Vernisáž David Vávra – Běžet s materiály

Do 12.5.2017 bude v Galerii Kuzebauch, Říčanova 19, Praha 6 (tram Říčanova a pak cca 500 m), přístupná zajímavá a velmi zábavná výstava Davida Vávry – Běžet s materiály.

Text Lucie Havlové k výstavě:

David Vávra od podzimu přivážel do břevnovské Galerie Kuzebauch nesčetné množství předmětů, které by rád vystavil. Ptáme se ho, kdo udělá výběr exponátů. A on odpovídá: „Nikdo nic vybírat nebude, protože ta vaše minimalistická estetika dostane prostě na frak, „…chci, aby to v galerii vypadalo jako v zapadlém vietnamském krámku, a hotovo.“

Davidu Vávrovi je 9. března 60 let. Životní jubileum slaví sérií výstav, které se v průběhu roku 2017 uskuteční na různých místech. V Galerii Jaroslava Fragnera vystavuje architektonické projekty a ve stejnou dobu jsou v Galerii Kuzebauch k vidění jeho materiálové experimenty.

David si materiály vybírá na první pohled náhodně. Nebo lépe řečeno – materiály si spíše vybírají Davida. Beton, sklo, porcelán, textil, papír, kov, hlína a plast. Žádný materiál není preferovaný ani zatracovaný. A tvarosloví je bujaré, hravé, překvapivé.

Výstava ukazuje perspexový stůl, inspirovaný výstavou Expo v Bruselu 1958, který má nohy z násady od krumpáčů. Před téměř 20 lety ho David navrhl pro interiér divadla Dobeška. Na výstavu patří i dlouhatánské kravaty, ke každé z nich napsal David báseň. Do vily soukromého investora navrhl reliéf z betonu inspirovaný zkamenělým trilobitem. Mosazné madlo navržené pro Švandovo divadlo vypadá jako z počátku minulého století. V interiérech – kostelů, kaváren, divadel – často používá skleněné tabule, vytvořené metodou „fusing“ v TGK Skalice. Kreslí, ilustruje, píše texty. Navrhl obal na preservativ i vzhled obchůdku Kondomérie. Na Břevnově vystavuje i křehký porcelánový čajový servis inspirovaný pobytem v Japonsku.

Seznam exponátů se zdá být nekonečný. Má společné jmenovatele: radost z tvorby, spontánnost, divokost, neokázalost, pestrost, barevnost, nespoutanost, zvědavost a pokoru.

David je David. Na nic si nehraje. Na trendy nedbá, svoje výtvarné vidění má propojené s humorem divadla Sklep. A to je návod, jak chápat Davidovu estetiku. Pěkně při zemi. Humor nesmí chybět. Překvapení taky ne. Nasazení je tu vždy, protože Davidovi bije v hrudi srdce sportovce. Fair play je samozřejmostí. Pracuje s láskou a úctou k životu, které čerpá z křesťanské víry.

Davida znám desítky let. A vždy mě inspiroval. Uzemňoval v dobrém slova smyslu. Když jsem si někdy povzdechla, odvětil mi: „Nevzdychej, nejsi tady v koncentráku.“ A hlavně mě moc bavil.

Tím končím svůj „Liebesbrief  pro Davida“.

Lucie Havlová

Galerie Kuzebauch Praha