Vernisáž David Pešat: Rubikon

Do 9. 3. 2025 je v Galerii Nová síň, Voršilská 3, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Davida Pešata: Rubikon.

Jedná se o první samostatnou výstavu Galerie Pekelné sáně v Praze.

Úvodní text Jana Čejky k výstavě:

Výstavou Davida Pešata se spojuje moderní pozornost k samotné malbě s odhodláním vyprávět skrze obrazy velké mytologické příběhy i ty malé každodenní, které ukotvují dnešní západní společnost. Výsledkem jsou velkoformátová díla, která by se dala označit za novodobé Guerniky. 

Proč Guerniky a ne jedna Guernika? David Pešat totiž nedělá kopii zmíněného obrazu, nýbrž přejímá a rozvíjí v něm použitý vizuální jazyk.V Madridu si lze velikány, jakými jsou Bosch, Velázquez nebo Goya, prohlížet sotva z několika desítek centimetrů, ovšem nikoli Picassovu Guerniku. Je u ní vyžadován několikametrový odstup. Člověk v jejím případě stojí před něčím až posvátným. Skoro jako by byl v bohatě zdobeném kostele. Ona je však zároveň zcela prostá, a navzdory precizní přípravě a přesnému tvarosloví i tíze, kterou s sebou nese, působí na laika až dojmem přerostlého náčrtku.

Právě tato ambivalence, kterou sám David Pešat při jejím zpozorování během stáže ve Španělsku zažil, je něčím, co i on shledává pro svou práci lákavým a zároveň důležitým pro vyjádření současnosti.

Kubistickou strohostí a přesností vyzdvihuje principy výtvarné tvorby – vztahy kompozice a dynamiky, přičemž se vedle nich jako absolvent Sopkova ateliéru soustředí i na formalitu barev. A zároveň sakrálností a symboličností konstruuje příběhy, které sice nijak příliš konkrétní nejsou, to jim ale neubírá na hloubce, která z nich sálá.

David Pešat vypráví bez zřetelných teček na konci. Když maluje tanečníky kolem hlavy Minotaura, může to být dokument počátků kultury v rituálu, stejně jako další odkaz na Picassa či metafora k současnému vyprázdněnému, ale tolik poptávanému konceptu zábavy.

Konzervuje ono minulé, stejně jako dnešní doba sama a zároveň si vybírá z nejrůznějších nashromážděných pramenů. Na druhou stranu do minulého nesměřuje. Spolu s invencemi překračuje Rubikon a směle míří někam dál. Částečně opustil zprostředkovávání podobenství z historie svěžím jazykem, a namísto toho se začal vyrovnávat s celkovou dnešní vizualitou.

Davidem Pešatem citované biblické či jiné mytologické příběhy jsou dnes náhle jen jedním z políček na zdi sociálních sítí. Za doprovodu naprostých banalit se do jejich velkých gest vkrádají emotikony. Doslova okamžikem je člověk může „swipnout“ k hrajícím si kočičkám, nebo klidně vše smíchat dohromady, a ještě si k tomu pustit Black Sabbath.

A je to nesmírně hlasitá vizualita. Dezorientující. Pomíjivá. Náročná na osobní zpracování, natož její zdokumentování. Křičí po ilustrativnosti, emocionalitě a důrazu, přičemž David Pešat umí jazykem Guerniky celou její komplexnost okamžiku zafixovat. Předat. Zvládnout.

text: Jan Čejka