Vernisáž David Kolovratník – „Cejtíš kořeny, jak Ti prorůstají hlavou“

Do 8.10.2020 bude v Knupp Gallery, Revoluční 17, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Davida Kolovratníka – „Cejtíš kořeny, jak Ti prorůstají hlavou“.

David Kolovratník, narozen 7. 7. 1978

Vystudoval střední školu technického zaměření v Hradci Králové. Do roku 2015 pracoval jako protetický technik v ortopedii. Malbě se intenzivně věnuje přibližně od roku 2009. Krátce prošel ateliérem Jitky Mikulicové na pražské Scholastice. Ve své práci se zajímá mimo jiné o nepoznanou minulost části své rodiny. Zpracovává zděděný (nejen však) fotoarchiv, jehož fragmenty jsou mu předlohou k obrazům. Postavy, o kterých se však může často jen domnívat, kdo jsou nebo byly, staví do zcela nových, nikdy neproběhlých situací a vztahů.

Médium koláže si David začal uvědomovat v roce 2018, kdy se zúčastnil skupinové výstavy Bez práce nejsou koláže v pardubické galerii GAMPA. Koláž se pro něho stala plnohodnotnou výtvarnou technikou a zatímco dříve ji využíval pouze jako předlohu nebo „skicu“ k velkoformátovým plátnům, případně jako určitou texturu v malbě, dnes v jeho tvorbě naleznete i čistou koláž na kartonu.

Krom vizuálního umění se David celoživotně věnuje bubnování v nespočtu undergroundových kapel, hudebních těles a projektů. Uveďme dva příklady za všechny — Tamers Of Flowers, těleso zformované a „plující“ okolo heřmanoměstského sochaře Libora Krejcara. V současnosti je to Nauzea Orchestra, s jejímž principálem Ondřejem Švandrlíkem působí i v rámci divadelního představení Sen noci svatojánské (režije Filip Nuckolls) v Činoherním studiu Ústí nad Labem.

Jeho zájem o hudbu a vše s ní spojené ho zavedl i k sérii obrazů — eBay a prokrastinace — jakémusi záznamu vlastní prokrastinace před muzikantskými inzertními servery.

„Již několik let se tímto plýtváním času intenzivně zabývám a pořizuji si printscreeny nejroztodivnějších fotografií bubenického náčiní v bizarních, často domácích prostředích obýváků, kuchyní a předzahrádek. Začal jsem se na věc dívat čistě vizuálně a našel v záznamech té banality zalíbení, podivnou poetiku a estetiku nechtěně ušmudlané prezentace předmětu k prodeji. Je to lehce schizofrenní činnost, často se přistihnu v tom pocitu, že vlastně nevím, jak se na inzerát zrovna dívám, jestli jen „chytám lelky“ se záminkou potřeby nákupu bubenických propriet, či jako vizuální umělec na lovu matérie. Z původních fotografií si vybírám spíše momenty, které buď nedávají smysl už tím, jak jsou vyfotografovány, nebo jim vynecháním či naopak přidáním jejich částí logiku vezmu.“

Jeho současným tématem je pocit „domku z karet“, respektive něčeho velmi nestabilního, křehkého a zranitelného, co sice mnozí z nás hrdě a pracně budujeme, ale velmi snadno se nám to může mávnutím motýlího křídla sesypat.

davidkolovratnik.com