Vernisáž David Cysař – Martin Janoušek: Odhalených 26

Do 8. 2. 2026 je v Mlýnské Kavárně, Všehrdova 449/14, Praha 1 (vstup z Kampy), přístupná velmi zajímavá výstava David Cysař – Martin Janoušek: Odhalených 26.

Autoři: David Cysař a Martin Janoušek
Odborná spolupráce: Pavel Berkovič, Hubert Hesoun
Tisk: Signpek

Kurátorky: Eleanore Goldenhead – USA
                   Anna Marie Treviso – IT
                   Christinne Radler Schnyt – AT

V rámci našeho společného doktorandského studia na Royal College of Art v Londýně jsme si vybraly jako naše disertační téma fenomén TIMECOMPRESSION ART. Při podrobných rešerších jsme uprostřed východní Evropy narazily na tento ojedinělý soubor fotografií, který se nakonec stal ústředním motivem naší práce.

Soubor vznikal od roku 1998, dvacet šest fotografií, každý rok jedna. Na počátku celého projektu stála obyčejná touha popřát přátelům „Šťastný nový rok“. V průběhu času a díky důslednosti autorů se pouhé „přání“ proměnilo v diváky očekávaný zvyk a v později v paměť jednoho muže /entity/ a následně celé jeho nově vznikající rodiny, která se v čase ustavuje jako existenciální kontinuita, nesená opakováním, rituálem a obrazovou pamětí, a současně otevírá otázky ontologie identity v čase.

Smysl pro humor, brilantní jinotaje a vždy originální zpracování dalo celé sérii fotografií osobitý charakter, který popisuje více než čtvrtstoletí této /entity/, která se na fotografiích díky upřímnosti sdělení, jeví zcela jako nahá. Soubor je ale nejen pamětí jedné rodiny, ale také pamětí celospolečenských dobových trendů tištěných přání zvaných PF. Tento fenomén známý a hojně využívaný hlavně u východoevropských výtvarníků druhé poloviny 20. století, se s příchodem moderní doby a nových komunikačních technologií téměř vytratil.

Ve světovém kontextu bychom řekly, že autor čerpal z inspiračních zdrojů například Damiena Hirsta a jeho díla „Fyzická nemožnost smrti v mysli živého “ (1991), nebo „Matka a dítě, rozdělené“ (1995), soubor by se dal také srovnat s dokumentární sérií „Manželské etudy“ Heleny Třeštíkové.

Když umíráte vybaví se vám prý v posledních chvílích před očima celý život. Právě proto jsou časosběrné vizuální materiály tak zajímavé. Dokáží na malé ploše představit velkou část života a díky tomu jej velmi dobře zprostředkovat divákům a někdy překvapivě i autorům samotným.

Díky nápaditým slovním hříčkám, fenomenální prací s českým jazykem, sarkastickými odkazy na dobové nešvary, úspěchy, nebo výjimečnosti a neotřelé vizuální zpracování bychom tento soubor fotografií definovaly jako samostatné konceptuální humanistické dílo s otevřeným koncem.

Před tím, než soubor představíme divákům v Muzeu moderního umění v New Yorku MoMA v rámci naší disertační výstavy „Timecompression For Ever“, rozhodly jsem se díla ukázat i v kolébce jejich vzniku v Praze.

Eleanore Goldenhead, Anna Marie Trevisso, Christinne Radler Schnyt