Vernisáž Daniel Pešta: Školy

Do 30.3.2017 bude v galerii Artinbox, Perlová 3, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Daniela Pešty: Školy. Otevřeno: út, čt: 16 – 18 h. nebo po domluvě.

Jak nás školy utváří? Vztahy, spolužáci, učitelé, vědomosti, pravdy i manipulace s informacemi o světě a společnosti. Autor se vrací do dob ponurého socialismu, kdy sám dospíval, nachází zde mnoho temného, jenž dodnes přetrvává, ale zároveň laskavě otevírá i dobré vzpomínky. Formou malby, objektů, asambláže i videa Daniel Pešta rozjímá podobně jako David Salinger v knize “Kdo chytá v žitě”, či Evan Hunter v “Džungli před tabulí”. Autor má svým specifickým způsobem blízko k odkazu surrealistů, pracuje se svými, potažmo našimi sny, vizemi, poslouchá něžné i potemnělé hlasy z podvědomí… Jaké byly a jsou naše sny o budoucnosti?

Minulost, vzpomínky. Vlastní i cizí. Vzpomínky na dětství – tu milé, nostalgické, tu s existencionální, či až hororovým nádechem… Tváře neznámých, často už mrtvých anonymních lidí z alb, které autor kupuje v antikvariátech a zasazuje je do svých obrazů a objektů. Téma minulosti a vzpomínek Daniel Pešta rozvíjí už desítky let. Těm nejrannějším vzpomínkám z dětství, z období povinné školní docházky, se začal víc věnovat přibližně před pěti lety. V roce 2011 vznikl první obraz z tohoto cyklu, naši expozici ním zahajujeme. Portréty konkrétních dětí z romské školy (I was born in your bed) stojí v kontrastu s obrazem německé holčičky Heidi s hákovým křížem na šatičkách. Období, které jsme si zvykli vnímat jako šťastné a bezproblémové, v sobě nese počátky všeho, co bude následovat.

Téma „škola“ se může zpočátku jevit jako lapidární, ale m. j. i na tomto základu dnes stojí každý z nás. I tento základ určuje, zda stojíme, či padáme. Mnoho faktorů nás formuje: geny, talenty, rodina, škola, společnost, přátelé, nepřátelé, dobré či špatné party, politický režim, učitelé, které jsme si nevybrali, přesto nás (tu více, tu méně) formovali. Zareagovalo v našem dětství okolí na naše talenty, zájmy, touhy, nebo nám určili škatulku, kam máme patřit a na víc se nás nikdo neptal? Obraz Bílé límečky prezentuje jednu z častých alternativ. Objekt „Nevěsty“ zas jinou… Končí dětství, končí radost, slýchávali jsme v dětství. Musí tomu tak být? Jsme na správné cestě, nebo na scestí? Následky bývají fatální, často rozhodují o našem celoživotním štěstí a spokojenosti…

Nadia Rovderová, Praha, únor 2017

Expozici doplňuje společný obraz Daniela Pešty a Luboše Plného. Autorskou výstavu Luboše Plného připravujeme v Artinbox Gallery na duben a květen 2017. V malém sále galerie je k vidění výběr z díla Kurta Gebauera, kterého výstava Sametové podzemí byla v galerii k vidění do konce ledna 2017. Knihu Kurtura, kterou s autorem připravujeme, uvedeme v průběhu března 2017.

Daniel Pešta se narodil v roce 1959 v Praze, je absolventem Výtvarné školy Václava Hollara. Během totalitního režimu se pohyboval mimo oficiální kulturu. Věnoval se především kresbě a pracoval v oblasti užité grafiky. Po roce 1989 navrhoval grafické cykly pro vydavatelství klasické hudby, za knižní a plakátovou tvorbu získal ocenění.
Postupy při navrhování plakátů, které u Pešty vždy balancovaly na hranici malby, vyústily na přelomu osmdesátých a devadesátých let do oblasti volné tvorby. Nejprve studuje figuru, ztvárňuje její zranitelnost, později se věnuje portrétu, ve kterém se soustředí především na jeho expresi. Postupně se jeho práce abstrahují, redukuje barevnost a začíná se přibližovat k podstatě svého výrazu, pro něj typického, který je zcela mimo tendenční vlivy.
Po roce 1998, kdy se vrací z prvního studijního pobytu v New Yorku, začíná experimentovat s různorodými materiály, jako je papír, vosk, kůže nebo transparentní pryskyřice. Právě haptické materiály umožnily autorovi ještě více proniknout do složitosti lidského nitra. Tyto práce balancují na hranici naturalistické syrovosti, dotýkají se nejcitlivějších témat, jako je zrod života a jeho zmar, jdou na dřeň lidské podstaty. Zmíněné atributy se prolínají jeho tvorbou dodnes a staly se pro autora signifikantní.
Typický se pro Peštu stává symbol červeného provázku – červené nitě v barvě krve, která prostupuje celou jeho tvorbou a která symbolizuje nejen nevyhnutelnost osudu, ale i nekonečný příběh lidského rodu. Zamotává, prošívá a perforuje křehkou existenci jedince. Do transparentní pryskyřice zatavuje příběhy celých generací, které vyhledává na dobových fotografiích. Vznikají rozměrné „Genetické kódy“ a cykly „temných asambláží“ s tematikou bezpráví a ztráty důstojnosti. Do pryskyřice nekompromisně zatavuje své starší obrazy či objekty do přísných bloků a sloupů, čímž relativizuje smysl tvorby samotné, ale zároveň tím paradoxně otevírá další výrazové možnosti. Téma portrétu Pešta postupně transformuje do výrazu masky, kterou vnímá jako symbol přetvářky a anonymity. Maska se pro něj stává ústředním motivem jak v jeho konceptuálních projektech, tak v autorských videoartech. Jeho videa hovoří jasným jazykem, bez pomocných dějových informací. Obsahově se Peštova tvorba často dotýká politické či sociální tematiky, zabývá se též analýzou vlastních snů, které si systematicky zaznamenává, zůstává však vždy výtvarně konkrétní. Geneze jeho děl podléhá precizním přípravám, na jejichž konečné podobě pracuje i několik let.
Daniel Pešta se řadí mezi tzv. multimediální umělce. Nenechavá se omezovat jedním médiem, ale vytrvale experimentuje v celém spektru výrazových prostředků, v nichž se potkávají všechny naše smysly.