Do 29. 8. 2025 je v Galerii Kvalitář, Senovážné náměstí 17, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Daniela Hanzlíka: Watchtower.
Průvodní text kurátora Jana Dotřela:
Základem tvorby Daniela Hanzlíka není v první řadě samotný kreativní akt vzniku uměleckého díla, ale pozorování. Vizuální či mentální analýza, především přírodních procesů, je pro autora výchozím bodem veškeré umělecké reprezentace. Příroda kolem nás funguje na principech syntézy a rozkladu, zrodu i zániku – bez této rozmanitosti by nic nemohlo existovat.
Daniel Hanzlík před těmito ději tiše stojí a nejprve vstřebává jejich komplexitu. Neúprosnost gravitace, spletitost vlnění vody a světla, sofistikovanost proudění vzduchu, frekvence zvuku, záhadnost plynutí času i krása pohybu vesmírných těles – to vše se v jeho tvorbě stává výchozím bodem, pomyslnou tabula rasa.
Již po tisíce let se lidstvo snaží tyto jevy reflektovat a domlouvá se na konvencích, jak je zaznamenat – pomocí lineární perspektivy, geometrie, matematiky či výtvarného umění. V Hanzlíkově přístupu se však umělecká reprezentace pohybuje v prostoru vektorů, struktur, gradientů, opakování a řádu.
To nejpodstatnější v jeho tvorbě však neleží v samotném vizuálním záznamu, ale v původní myšlence a v aktu hlubokého porozumění.
„Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud. Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí a už přináší něco jiného, co také odnese.“
Marcus Aurelius
„Naše doba je epochou chaosu a roząkladu. Vše se stalo problematickým. Jak se to v takových stavech děje vždy, tlačí se nevědomé obsahy na hranice vědomí s cílem kompenzovat jeho nouzi. Stojí proto zato pečlivě sledovat všechny hraniční jevy, jakkoli temné se mohou zdát, aby v nich byly nalezeny zárodky možných nových řádů.“
Carl Gustav Jung
„V počátcích všech vědeckých pozorování jsme při hledání rozumného vysvětlení jevů vystačili s pouhou intuicí, založenou opravdu jen na prosté zkušenosti s všedními objekty. Ale jak se snažíme vypracovat lepší popis naší zkušenosti, která začíná zahrnovat stále širší rozsah jevů, přestávají být naše vysvětlení jednoduchá a stávají se tím, co nazýváme zákony. Často se zdá, že jsou čím dál nerozumnější a stále více vzdálené od toho, co považujeme za zřejmé.“
Richard Feynman