Vernisáž CC: Karolína Rossí a Ladislav Vlna

Bezpodmínečná a altruistická nebo vášnivá a smyslná – láska má mnoho podob a ty největší milostné příběhy uchovávají její fazony na věky. Výstava Tvarosloví vášní představuje nejnovější malby Karolíny Rossí (* 1983, Bystřice nad Pernštejnem) a sochařské objekty Ladislava Vlny (* 1976, Třebíč) v kurátorské přípravě Báry Alex Kašparové.

 

Erós a agápe – dva z ustálených konceptů lásky, které byly popsány již ve starověkém Řecku. Touha a přitažlivost, milenecké splynutí nejen duší, ale hlavně těl. A nejeden tragický závěr, který takovou lásku završil. Právě podoby milostných příběhů jsou námětem nejnovějších děl Ladislava Vlny, vytvořených jeho unikátní technikou metalurgické malby.

Na sochařských objektech tak můžete vstoupit doslova do barev z žáru vášní Jane Birkin a Serge Gainsbourga nebo do vášnivého objetí Antoine de Saint-Exupéryho a jeho manželky Consuelo Suncín de Saint-Exupéry či zřít intimní propojení Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové.

Nejeden pár žhnoucí v erósu ale i přes veškeré turbulence žil také v dalším konceptu lásky. Agápe, označována jako pravá láska, velmi obětavá a pečující, byla součástí vztahu i Jane Birkin a Serge Gainsbourga, ve kterém nebyla pouhá fyzická vášeň, ale také kreativní spojení a hluboká duševní náklonnost. Stejně tak i Consuelo Suncín byla pro de Saint-Exupéryho múzou, předobrazem Růže v jeho slavném díle Malý princ, kde ztělesňuje idealizovanou, křehkou lásku, které si člověk váží i když je velmi náročná. Vztah Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové je oproti tomu reprezentací hlavně té bezpodmínečné lásky, agápe, plné respektu, hlubokého intelektuálního souznění a celoživotní podpory, ve kterém se objevuje i philia, láska přátelská, sdílení společných zájmů a dlouhotrvající oddanost.

Ladislav Vlna je autorem, který tvoří ve více uměleckých médiích. Sochařské plastiky či plošné objekty vytvořené unikátní technologií, jsou pro něj nejbližší reprezentací. Vlna absolvoval Ateliér restaurování výtvarných děl malířských a polychromované plastiky prof. Karla Strettiho a není tak divu, že tradiční hranice média překračuje k progresivnímu autorskému uchopení. Technika metalurgické malby na ocel v sobě snoubí práci s materiálem i barevností a od běžného nástěnného objektu přesahuje k té unikátní – dílo nikdy nemá jednu podobu, právě tak jako láska. Sochařské objekty zhotovené metalurgickou malbou jsou pokaždé jiné. Kolik úhlů pohledů, tolikero vyznění díla.

Zobrazování vyjmuté z hranic časoprostoru, i když ohraničené rámy, přináší malby Karolíny Rossí. Ta ve svých subtilních liniích otevírá vhled do prvopočátků, do univerzálního tvarosloví lásky, symetrie intimity a propojení. Každá jemná nuance v jejím díle má své opodstatnění a je dominantním detailem celku. Rossí absolvovala v Ateliéru grafika II pod vedením Vladimíra Kokolii na pražské Akademii výtvarných umění. Její malířská práce je proto jemná a kresebná, s rysy plošného uvažování a citu pro precizní zpracování v každém detailu. Výstavu Tvarosloví vášní tak ilustruje v mistrovském pojetí univerzálního obrazu, který je počátkem každé jednotlivé z typologií lásky.