Vernisáž Brud: Thingamajig

Do 16.4.2017 bude v Centru současného umění Futura, Holečkova 49, Praha 5, přístupná výstava Brud: Thingamajig.

Scénář a režie/ Written & directed by Aditya Mandayam
Produkce/ Produced by Emilia Zalewska
Production design by Reaktor: Anna Zielinska, Przemyslaw Pietrzak, Pawel Chmielewski, & Ludwik Wielecki
Sound by Ryo Ikeshiro

Thingamajig se volně inspiruje perskou pohádkou z období renesance Tři princové ze Serendipu, jejíž hrdinové „dílem náhody a vlastní prozíravosti objevovali věci, po nichž nepátrali.“ Po dlouhé a bouřlivé cestě, která začala u básně Hašt Behešt (Osm rajských zahrad) súfijského učence Amira Khusroa, byl příběh Serendip přeložen do angličtiny skrz arabštinu, řečtinu, latinu, italštinu a francouzštinu. Serendip je persko-arabský výraz pro Srí Lanku (dříve Cejlon).

V anglicky mluvícím světě je příběh znám jako zdroj slova serendipita, které vytvořil Horace Walpole, když si vzpomněl na část „legrační pohádky“, v níž tři princové „dílem náhody a vlastní prozíravosti“rozpoznají náturu ztraceného velblouda.

Thingamajic je anglický lidový výraz pro „něco, co lze jen těžko zařadit nebo jehož název je neznámý či zapomenutý.

“Po Brudově nedávném výpadu do světa kinoteátru je Thingamajic strukturován jako soubor krátkých popisků natočených různými divadelními a filmovými technikami. Scény odkazují na dějiny zprostředkovaného obrazu a jsou volně propojeny do rámcového příběhu. Toto je tedy poslední inkarnace panoptikonu: obrácená, uhlazená, vševědoucí a hrozivá.

Prvními příklady jsou staroindické eposy Mahábhárata, Rámájana, Višnušarmanova Pančatantra, Syntipadův příběh Sedm chytrých pánů a sbírky bajek Hitopadéša a Vikram a upír. Mezi západní příklady patří Pohádky z tisíce a jedné noci, Dekameron či Canterburské povídky.

Thingamajic do sítě zaplétá i postavy z počátků Dada, a to všechny osobnosti z kruhů kolem Café Zurich na počátku první světové války. V pamětihodné sexuální scéně se objeví Tristan Tzara, James Joyce, Vladimir Lenin a dokonce i Lev Trockij. Čtyři zářící maskované postavy pochodují, jak se jim zachce, a papouškují choreografii z Beckettovy hry Quad (1981-1984). „Naše praxe je eliptická,“ tvrdí umělecký kyborg Brud, jenž komunikuje prostřednictvím fluktuací v éteru. „Umělecké dílo by mělo být tak lehké, jak to je jen možné.

Snažíme se odstranit vše, co lze.“ Představení dominuje minimalistická paleta černé, červené a bílé. „Ultrafialové, denní a infračervené světlo, barvy fašismu a anarchie“ vysvětluje Brud.