Vernisáž Barbora Švehláková: Místo slepého oka

Do 29.9.2019 bude v Galerii Jelení, Dukelských hrdinů 25a, Praha 7, přístupná výstava – videoinstalace Barbory Švehlákové: Místo slepého oka.

Každá skládka je výsledkem snahy zbavit se nechtěného a dostat jej mimo zorné pole. Shluk průduchových šachet přesto vede hluboko pod kůží a produkuje nepředvídatelné vedlejší účinky. Výstava zkoumá strategie vyloučení z režimu viditelnosti, skrytí jako prostředku reflexe a záhadného stavu mezi přítomností a nepřítomností, mezi obrazem a tělem.

kurátorka: Gabriela Kotiková

GK: Zaujala mne tvá diplomová práce, kde ses zabývala výzkumy mozku v současné neurovědě a zneužívání těchto výzkumů pro politické a marketingové účely. Mohla bys říct něco k tomuto projektu?

BŠ: Projekt, s názvem YOUARENOTYOU se zabýval tenkou hranicí mezi organizací nervového systému a politicko-společenskou organizací, která se stala téměř neviditelnou. Je těžké si nevšimnout, že to jakým způsobem se mluví o mozku a myšlení, se odráží také na managementu neoliberálně-kapitalistického světa, ve kterém žijeme. V tomto světě je často pojem „plasticity“ zaměněn s termínem „flexibility“, který se stal módním právě v oblasti ekonomie a managementu. Kurzy pozitivního myšlení, efektivních výkonů, zlepšování paměti, bio-hacking nebo i meditace nám pomáhají dosahovat určité společenské normy. Kdo ale určuje tuto normu, kterou máme tendenci chápat jako synonymum „zdraví“? Především mě ale zajímalo to, že pokud jsou mozkové objevy a politika skutečně spojeny, tak zda může mít „neuro-pedagogika“ také svůj emancipační potenciál při tvorbě a produkci našeho „já“. Právě důraz na zdraví ostatně provázel i některé mé předchozí práce.

Výsledkem byla mimo jiné webová stránka, která subverzivně pracovala s reklamou a prostředky manipulace…

Pracovala jsem podobně jako celá řada specializovaných firem pohybujících se na trhu. Ačkoliv vznikl jakýsi rozcestník v podobě webové stránky, kde bylo možné vidět i další vizuální materiál, který vznikl, využila jsem rámec uměleckého diskurzu především jako možnosti pro vytvoření autonomní platformy, kde by bylo možné relativně svobodně tyto marketingové služby neurovědy znovu kriticky prozkoumat a dekonstruovat jejich principy a využití. Ostatně, také název diplomové práce YOUARENOTYOU odkazuje k dekonstrukci subjektivity tak, jak je nám předkládaná. Nikdy nejsme sami sebou a jediná cesta, jak s tím pracovat, je aktivní zahrnutí vnějších podmínek do konstrukce našeho „já“.

Na výstavě v Galerii Jelení se zabýváš skrýváním palčivých problémů dneška a zasouváním jich pod hranici našeho vědomí. Jako příklad sis vybrala všudypřítomné produkování odpadu, které dáváš do souvislosti s určitou tělesností a podobou našeho těla zevnitř. Mohla bys říct něco k této výstavě a blíže vysvětlit, co toto spojení pro tebe má za další významy?

Myslím, že tento vztah má ve videu více rovin. Jednak je jím způsob ukládání odpadu, který i přes vakuaci a rekultivaci skládek, produkuje velkou ekologickou zátěž pro životní prostředí a má následně dopad na lidské zdraví. Zároveň ale vycházím z konkrétního místa nacházejícího se na katastru obce Horní Lideč, kde je skládka, na které podle starousedlíků straší. Váže se to k příběhu, který se stal údajně někdy v první polovině 20. století, kdy zde jedna z místních žen pochovala své mrtvé novorozeně. Co mě zaujalo, je právě spojení netradičního terénu, tvořeného skládkou pod ním, a přítomností čehosi fantomatického, co spojuje ženské tělo s oblastí přírodního. Takové spojení má na Valašsku zároveň hlubší historické kořeny. Ostatně na tuto myšlenku jsme navázali s místním folklórním souborem při vzniku žací písně, které tradičně zpívaly ženy při obdělávání půdy. Endoskopická kamera, používaná běžně v lékařství k monitorování lidského těla zevnitř, zde slouží jako prostředek racionalizace a následné re-interpretace čehosi skrytého.

Gabriela Kotiková a Barbora Švehláková