Vernisáž Barbora Mikudová & Martin Kubica – Rozebrané chrámy

Jakkoliv se výtvarné prostředky a projev Barbory Mikudové a Martina Kubici navzájem odlišují, nese se jejich výstava „Rozebrané chrámy“ v duchu společného pátrání po patosu pádu a borcení jakožto široce pociťovaného dramatu naší doby. Malířskými a sochařskými postupy se každý za sebe dostávají na dohled barokní vypjatosti. Pohled a pohyb vzhůru (k nebesům) ovšem v jejich pracích nahrazuje inverzní trajektorie. Ve figurativních obrazech Barbory Mikudové jako by pád postav způsoboval nejen groteskní deformace jejich tělesných konstitucí, kdy je lidská postava zaměnitelná s hromadou svlečeného oblečení, ale zároveň rozkližoval i okolní kulisy světa, které se ukazují jako umělé, konstruované a nestabilní. „Teatrální“ atmosférou se vyznačují i její interiérová zátiší, jejichž efektní iluzivní naturalismus jako by podtrhoval klamnou povahu sebe sama. Kubicovy sochařské situace, nemálo inspirované praxí restaurátora sakrálních prostorů, přenáší obdobnou problematiku do práce s polámanými draperiemi, izolovanými fragmenty symbolů a zejména do přístupu k samotnému výstavnímu prostoru coby „chrámu umění“. Zachování, případně ztráta tohoto statusu se díky jeho intervencím ukazují jako podmíněné ne/naplněním sady vnějších znaků. V jádru této výstavy ale spočívá jeden neřešitelný rozpor. Není-li dnes možné plně se poddat kráse a vznešenosti božsky uspořádaného světa (a jeho zrcadla v umění), neznamená to, že by nebylo perverzní zálibně pozorovat, jak se jeho rozpraskaným povrchem prodírá zmar a chaos.

Výstavou Barbory Mikudové (1992) a Martina Kubici (1987) zároveň představujeme pražskému publiku dvě nepřehlédnutelné osobnosti ostravské umělecké scény. Oba vystudovali na tamní Fakultě umění, i když Kubica v ateliéru Sochařství, zatímco Mikudová v ateliéru Video–multimédia–performance, kde posledních šest let působí jako asistentka. Vedle malby se umělkyně mladší střední generace v minulosti věnovala performanci se skupinou František Lozinski o. p. s., případně spolu s vrstevnicí Dagmar Lili Skřivánkovou. Samostatné autorské výstavy měla v průběhu deseti lety, kdy se na místní scéně pohybuje, jak v Ostravě (Galerie Saigon, Jáma10 ad.), tak i v Opavě, Liberci nebo Kopřivnici. Sochařské instalace Martina Kubici byly kromě ostravských galerií Dukla, Lauby, Jáma10 nebo PLATO k vidění na kolektivních výstavách v Galerii města Pardubic (2020) nebo na pražském Festivalu M3 (2019) a 4+4 dny v pohybu (2018 a 2023). „Rozebrané chrámy“ je jejich první společnou výstavou a pro oba doposud i největší prezentací v Praze.