Vernisáž Anna Ruth: Elegy of Myrrh

„V současném kulturním milieu si nelze nevšimnout středověké fascinace, jež bývá označována poměrně širokým pojmem medievalismus. Jedná se o fenomén, skrze který dochází k reinterpretování, romantizování a následnému začlenění středověkých prvků do kulturních projevů moderní společnosti. Tuto fascinaci lze chápat jako snahu uniknout složitostem moderního života romantizováním jednodušší, mystičtější minulosti. Je však důležité poznamenat, že projevy medievalismu jsou často směsí historické přesnosti a imaginativní interpretace. Přestože mohou daná díla čerpat ze skutečných aspektů středověku, jsou často filtrována současnou optikou a přizpůsobují minulost vkusu a touhám dané doby. Odkaz středověku se nejsilněji projevoval v období od druhé poloviny 18. století do první poloviny 19. století, kdy jej jako vzor či inspiraci pro tvůrčí činnost využívala řada hnutí a skupin, jež lze s odstupem času vměstnat do široké kategorie romantismu.

Do tohoto období řadíme i obraz Turnaj (1812) Pierra Révoila. Malba, jež je dnes zařazována do tzv. trubadúrského stylu, zobrazuje detailní rekonstrukci středověkého klání, jež proslulo vítězstvím neznámého rytíře nad všemi svými protivníky, z nichž poslednímu poraženému se v nejzazším momentu pádu podařilo zvednout hledí přilby svého přemožitele a odhalit tak jeho totožnost. Révoil se v tomto obraze snažil sladit vznešené náměty historické malby („velký žánr“) s výjevy z každodenního života („žánrové“ malby) – a k tomu si vybral legendu o sedmnáctiletém neurozeném rytíři. Fiktivní, historické, nebo obojí zároveň, středověk mezi historií a fikcí často nečinil rozdíl. Pokud herold v popředí bujaré historické scény troubí výsledek turnaje a rozhodčí se ohání trofejí v podobě stříbrné labutě, nemůže být scéna budovaná Annou Ruth větším opakem.

Ruth využívá specifické atmosféry spodního patra galerie a na pozadí autorské instalace představuje poslední multimediální cyklus prací pod názvem Elegy of Myrrh. Výrazná cihlová klenba, původní kovové zábradlí a odtrženost od vnějšího reálného světa zapříčiněná absencí oken se stávají zhmotněným časově hybridním obrazem: sestupem schodů z přízemí, kde výstavu otevírá plátno za zdobenou mříží, se ocitáme v prostoru, jež (znovu)evokuje prostředí dřevcových klání. Centralitu dění však tentokrát přebírá turnajová lóže, což dokládá autorčin sklon pracovat s objekty a budovat komplexní scénografii. Dřevce se povalují na podlaze už pouze jako upomínky minulosti. Zrezlé nosníky vyvýšené tribuny obydlují vedle výřezů z koberce, jež byl prvně prezentován na brněnské výstavě Cozy Void, kožešinové praporce. Tito erbovní nositelé jsou pro Ruth spojnicí mezi obrazem a plastikou, když z nich po odstranění hmoty a formování vláken vznikají hmatatelné struktury. Obrazy na stěnách pak slouží coby tiché ilustrace naznačených dějů; jako okna do krajin a komnat, marginalizované paralely velkých scén, v nichž se zobrazené pohybuje na pomezí figurativního porozumění a abstraktního rozplynutí.

V tvorbě Anny Ruth se opakovaně setkáváme s nadčasovou symbolikou čerpající z vlastních výkladů mytologie, spiritismu či hlubokého spojení s přírodou a jejími cykly. Asociaci rodových praporů tématicky rozšiřují majestátní borzojové, rudé rukavičky či rodinné klenoty, jako jsou prsteny a perly. To, že monochromatický červenohnědý tón pláten malovaných lehkou lazurou oxidu železitého adoptuje podobu koroze není náhodou – dochází k ní také na nosnících lóže, kde rez postupně opadává a odhaluje živou dřeň v neutuchajícím procesu (vlastní) transformace – budoucího obsažené v minulém, minulé jako nutnost na cestě k budoucímu. Absence konkrétních lidských postav nakonec naráží na táhlou píseň balancující mezi smyslností a mystikou: „Otep myrry mněť mój milý.“* Prsten s modrým kamenem v ústech dívky nalézáme nakonec i na přilbě Révoilova rytíře. Vzduchem se line vůně spalovaných pryskyřicových slz, předtucha blížících se zítřků. Mříž před plátnem puká. Sejdeme se pod praporcem.“ – Eva Slabá

Anna Ruth (*1994) absolvovala pražskou AVU v Ateliéru kresby u Jiřího Petrboka a Martina Gerboce a během svých studií prošla stážemi v Polsku a Indonésii. Své (často velkoformátové) malby zasazuje do instalací, prostřednictvím kterých vytváří komplexní prostředí mimo ohraničenou plochu obrazu. To rovněž reflektují ambientní zvukové podkresy výstav, hudební performance či sólová vystoupení pod pseudonymem Koruth. Svým multidisciplinárním projevem je sice mladým, ale výrazným talentem na současné umělecké scéně. Její poslední sólové projekty byly k vidění v Pragovce nebo v brněnském artist-run space Zaazrak Dornych. V letošním roce se účastní veletrhů SWAB v Barceloně nebo tureckého Contemporary Istanbul.

*Otep myrry patří dle mnohých k jedněm z nejkrásnějších projevů české středověké lyriky (někteří historikové se domnívají, že se jedná o lyriku milostnou, kurtoazní, jiní se přiklánějí spíše k duchovnímu významu písně). Poprvé ji publikoval roku 1882 Josef Truhlář z Vyšebrodského rukopisu, který byl napsán kolem poloviny 15. století.