Vernisáž Anna-Maria Vardanyan, Kristýna Matalová a Laura Limbourg: Eclipse

Do 31. 3. 2026 je v privátní NIA Gallery, Senovážné náměstí 7, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Anna-Maria Vardanyan, Kristýna Matalová a Laura Limbourg: Eclipse.

Kurátorka: Laura Limbourg

Zatmění označuje okamžik, ve kterém se prolínají dva světy – světlo a tma, vědomí a nevědomí, minulost a přítomnost. V umělecké praxi funguje jako metafora proměnlivosti identity, přechodných stavů a ​​jemných vnitřních posunů. Naznačuje, že pod viditelným povrchem leží hlubší vrstvy: skryté aspekty já, potlačené emoce a tiché pravdy, které formují vnitřní svět.

Zatmění jako výstava funguje jako průnik tří ženských hlasů, tří přístupů k sebepoznávání a tří způsobů pochopení vnitřní transformace. Zatmění zde nepředstavuje temnotu, ale přechod – citlivý prostor, ve kterém se to, co je skryté, stává viditelným. Každá z umělkyň vstupuje do tohoto prostoru svým vlastním osobitým způsobem.

ANNE-MARIA VARDANYAN
Anne-Marie působí v prostoru mezi intimitou a veřejnou sférou, mezi osobní zkušeností a kolektivní pamětí. Její portréty nejsou pouhými reprezentacemi konkrétních jednotlivců, ale zrcadly kulturních napětí, která formují identitu v globalizovaném světě. Postavy a prostředí v jejích dílech existují v jakémsi „zatmění“ – okamžiku, ve kterém se minulost a přítomnost sbíhají a jistota splývá s neklidem. Její praxe nám připomíná, že identita není fixní, ale neustále se transformuje prostřednictvím kulturních a emocionálních vrstev. V rámci výstavy přistupuje k zatmění jako k tiché, ale intenzivní transformaci, v níž jedna realita překrývá druhou.

KRISTÝNA MATALOVÁ
Kristynina praxe se zaměřuje na ženskou identitu – její potlačení a znovuobjevení. Pracuje s napětím mezi prožitou zkušeností žen a společenskými očekáváními. Motiv Lilith – archetyp nezkrotné ženské síly – funguje jako symbolické zatmění: okamžik, ve kterém tradiční obraz ženy ustupuje a objevuje se nová, často tabuizovaná forma ženskosti. Oči, rty a ruce v jejích obrazech současně odhalují a zakrývají, fungují jako vizuální zatmění. V rámci výstavy Kristýna přistupuje k zatmění jako k procesu emancipace, ve kterém se staré role rozpouštějí a vznikají nové identity.

LAURA LIMBOURG
Laura pracuje s momentem návratu k sobě samému – k nejcitlivějšímu a nejupřímnějšímu místu v člověku. Její autoportréty zachycují okamžik, kdy maska ​​spadne a tvář se dostane do stavu, v němž jsou všechny emoce plně přítomny a viditelné; stavu, kdy zranitelnost převyšuje sílu a síla sama se proměňuje v křehkost. Motivy sněženek, nočních krajin a koní se v její tvorbě objevují jako symboly odolnosti, naděje na nové a lepší dny, ale také neklidu, který doprovází vnitřní boj. Její vizuální jazyk, pohybující se na hranici mezi odhalením a skrytím, se dotýká samotné podstaty zatmění – prchavého okamžiku, v němž se nejblíže přibližujeme pravdě o sobě samých.