Vernisáž Alexey Shahov – Transform

Transformace. Změna podstaty, stavu nebo formy. Pohyb, který od původního vede k novému, k aktuálnímu. Vychází z minulého a morfuje v budoucí. Princip tak vlastní, že nad jeho existencí často ani nepřemýšlíme. Vše je v neustálém pohybu, vývoji, proměně… než dojde k zániku. Je to dobrodružná cesta, která nechává rozprostřít svou novou, možná předvídatelnou, často však netušenou, podobu. Obdobná cesta je ta umělcova, který žije v přítomnosti, jež se snaží uchopit do formátu – třeba právě malířského plátna. Alexey jako autodidakt má svou tvůrčí cestu odlišnější, než akademičtí umělci. Nepracuje s navigací, kterou by mu ateliéry na akademiích předaly. Cítí pnutí a hledá jeho zárodky. Pozoruje a ptá se, dychtí po odpovědích. Sbírá detaily a sestavuje z nich nové celky. Rozbíjí již komplexní kulturní obrazce vyjímáním nejrůznějších fragmentů a kompletuje z nich svou vlastní koláž. Vytváří autorskou gramatiku, v níž jednotlivá písmena jsou životní zkušenosti, sny, fascinace, tužby i traumata a skrze vlastní systém, kterému neupírá možnost rozvoje, sestavuje eklektickou kroniku kultury. Připouští, že i to dané a již archivované může dojít skrze novou artikulaci k přeměně. Transformace čehokoli je akceptovatelná, podoba současného s minulým není náhodná.

Alexeyova tvůrčí práce v sobě nese množství odkazů na nejrůznější historické epochy, na předměty, které se s nimi až fatálně pojily. Nejsou to ale jen přímé citace, které by zakoušely divákovy znalosti. Jsou to prvky, které zarezonovaly tak silně, že donutily Alexeye k jejich transformaci do nových kontextů. Madona, námět mateřství a péče, nevinnosti a čistoty, spojení nebeského a pozemského – symbol natolik silný a srozumitelný univerzálně a v pojetí Alexeye také velmi osobně. Žena v jeho životě hraje stěžejní roli, je nejvíce formativní personou, která na něj v četných podobách působila. Je pro něj tak nejen tématem, ale neustále zkoumaným činitelem, který – ať chtěl nebo ne, utvářel jeho osobnost. Madona, žena jako námět, který se v Alexeyově díle rozprostírá na četném množství pláten, symbolizuje univerzální koncept lásky, ochrany, duchovnosti i mateřství. Fascinaci i respekt, obavu i akceptaci. Autoritu i partnerství.

Estetizovaná mozaika, kterou Alexey skrze mísení námětů a různých kulturních prvků vytváří, je volným souborem tvořeným šablonami, sprejem a aktuálně také monoprintem. Na výstavě jsou představena díla širšího časového rozpětí a právě proto mohou autenticky pojednávat o transformaci nejen formální, ale i osobnostní.

Alexey Shahov (* 1986) pochází z Kyrgyzstánu, od roku 1999 žije v Čechách.

text: Bára Alex Kašparová