Vernisáž Adolf Born: Jedinečný svět

Do 30.7.2017 bude v Museu Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1, přístupná zajímavá, krásná a rozsáhlá výstava Adolf Born: Jedinečný svět.

Museum Kampa představuje výstavu významného grafika, karikaturisty a ilustrátora Adolfa Borna.
Návštěvníci budou moci zhlédnout první velkou přehlídku prací autora po jeho smrti v loňském roce. Born se věnoval ilustraci pro děti i volné tvorbě, která je s jeho ilustrací provázaná. Kurátor výstavy Petr Volf chystá přehlídku Bornových děl, jako pozvánku do specifického Bornova světa, kde se proplétají mytologické příběhy, vystupují zde postavy z období Rakousko-Uherské monarchie, slavní umělci i naprosto smyšlené postavičky.

„Neboť v umění je ještě jeden stupeň, vytvoření vlastního magického světa. Neopakovatelného světa, kde je přítomno tajemno, extrakty snů, možná trochu tajené hrůzy – stálá přítomnost něčeho nedefinovatelného, co probouzí naše smysly.“ Adolf Born

„Vážím si toho, že se rodina rozhodla pro Museum Kampa a je nám ctí, že v naší instituci můžeme divákům představit na první reprezentativní výstavě necelý rok od smrti Adolfa Borna, díla, která dosud nebyla vystavena.“, řekl předseda správní rady Jiří Pospíšil.

Umění Adolfa Borna (1930 – 2016) se stalo trvalou součástí české vizuální kultury. Svou sdělností a dosahem, s níž propojuje už několik generací, je srovnatelné snad jen s dílem Josefa Lady. Přehlídka Adolfa Borna v Museu Kampa je první retrospektivou po jeho smrti v loňském roce a klade si za cíl postihnout různé výtvarné „disciplíny“, jimž se věnoval.

„Představujeme je prostřednictvím litografií, kreseb tuší, pastelů, akvarelů a animovaných filmů, které dohromady tvoří jedinečný a originální svět Adolfa Borna,“ vysvětluje kurátor výstavy Petr Volf.

Litografie
V Schulzově křídle je vystaven soubor raných litografií, který ještě jako celek nebyl prezentován. Pro Adolfa Borna jsou litografie typické, mohl si je vyzkoušet během studií na Akademii, ale vážněji se o ně zajímá až od šedesátých let, kdy v jeho portfoliu nahradily linoryt. Vedle tvorby na zakázku, již uplatňoval jako zdroj obživy, hledal co nejsvobodnější způsob vyjádření. Litografie z prvního období jsou svým vyzněním překvapivé, protože se dalece liší od „prokreslených“ prací z následujících desetiletí. Adolf Born v nich experimentoval s výrazem, kompozicí, uplatňoval jednoduchý znak, kresebnou zkratku. Z každého jednoho listu vnímáme nahromaděnou energii, neklidnost, netrpělivost, odhodlání. Z těchto prací si připomeňme litografie Dopis králi Hakonovi (1965), Bojechtiví válečníci (1966) či Porada náčelníků ze země Kuš (1966). Adolf Born do nich vetknul syrovost, jakou už později v jeho díle nenajdeme.

Ilustrace
Na litografie v následujících třech místnostech navazují originály ilustrací ke knihám, což byla disciplína, v níž Adolf Born dosáhl mezinárodně uznávaného mistrovství. Osobně se ze všeho nejvíce považoval právě za ilustrátora. Jsou mezi nimi knihy autorů, které obdivoval, ať už se jedná o Edgara Allana Poea (Jáma a kyvadlo a jiné povídky), Karla Čapka (Válka s mloky) nebo Jeana de La Fontaina (Bajky). Důležité místo v této části zaujímá zejména obrazový doprovod k básním Christiana Morgensterna (Zbornaplaz). Pastely a akvarely, jimiž básně doprovází, jsou jedním z vrcholů jeho ilustrátorské činnosti. Svrchovaný umělecký počin, přesahující žánrové hranice, vznikal šest měsíců. Knihy pro děti zastupují příběhy Macha a Šebestové (Mach a Šebestová na prázdninách, Mach a Šebestová ve škole), které vymýšlel spolu se spisovatelem a scenáristou Milošem Macourkem. Knihy, stejně jako filmy s touto neobyčejnou dvojicí, vešly ve všeobecnou známost a patří k novodobé klasice.

Pastely a akvarely
Největší místnost v expozice v hlavní budově je věnována kolekci pastelů a akvarelů. Dokládají umělcovu fantazii, stejně jako precizní, a přitom odvážnou práci s barvou či světlem. Barva se mu stává nositelkou významů a symboliky. Pastely začal vytvářet v průběhu osmdesátých let a vyznačují se pozoruhodnou měkkostí, citlivými přechody i nádhernými kontrasty, zvláště mezi modrými a žluto-oranžovými tóny. Zvětšují se také plochy, na nichž se umělec pohybuje, bytostný zastánce menších formátů se v pastelech blíží až metrové šířce či výšce. Pastely prostupují i do akvarelů: dodávají jim intenzitu, aniž by přitom ztratily lehkost. „K vrcholům celé výstavy patří poslední dílo Adolfa Borna, které vzniklo v průběhu soboty 21. května 2016,“ upozorňuje kurátor Petr Volf. „Pojmenoval je Nezvaní hosté k poslední večeři. Jako by věděl, co bude následovat. Přesto obraz nenese stopy únavy, zaváhaní či nejistých tahů. Nad ránem, už v neděli 22. května, pak Adolf Born navždy odešel. V dějinách umění jen stěží najdeme příklad podobně naplněné existence a uzavřené tvorby.“

Kresby z cest
Na pastely a akvarely navazují série tušových kreseb z cest, zachycujících s příznačným „bornovským“ humorem atmosféru míst, jež při svých putováních navštívil spolu se svou ženou Emou. Zatímco běžní turisté zpravidla fotografují památky nebo pózují před různými monumenty, Adolf Born si kreslil a dělal si poznámky, protože se snažil dosáhnout co největší přesnosti, ať už šlo o názvy zpodobňovaných lokalit, nápisy na směrových tabulích, obchodech a restauracích. Ať už se jedná o kresby ze sedmdesátých let dvacátého nebo ze začátku jednadvacátého století, jsou si podobné ve způsobu, jakým jsou komponovány a propracovány. Scény jsou bohatě zabydleny, sledujeme najednou několik příběhů – Adolf Born navazuje na svoje humoristické práce pro časopisy, kde beze slov dokázal vyjádřit kouzlo bizarní situace, a které opustil na začátku sedmdesátých let. Kresby jsou natolik sdělné, že vyjadřují genia loci a můžou sloužit jako svérázný dokument.

Animované filmy
Jakákoliv prezentace tvorby Adolfa Borna se nemůže považovat za kompletní bez jeho působení v kinematografii. Stal se důležitým představitelem českého kresleného filmu, oceňovaným doma i v zahraničí. V mezaninu Musea Kampa jsou promítány různorodé snímky zahrnující období od roku 1967 (Poklad pana Arna) až do roku 2002 (Já, Baryk a můj Ježek). Jde o filmy ironické (Imago, Mindrák), dobrodružné (Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku), dětské (Macha a Šebestová – epizoda Piráti) a vesměs nadčasové, které neztrácejí svou platnost. Podle Jana Poše, teoretika animované tvorby, nás filmy Adolfa Borna oslovují svou spontánností: „Dozvídáme se z ní nejen mnoho nejenom o ději a postavách, ale i o Bornovi a sobě samých.“ Vnímáme tedy upřímnou radost z tvoření, která se ale – na rozdíl od uměleckého kalkulu – neomrzí. Proto je tak vyhledávaná. Born je totiž synonymem radosti.

Katalog k výstavě vychází ve spolupráci s Retro Gallery.

Autor textu: Petr Volf

kurátor: Petr Volf
Architekt: Jakub Fišer
Grafický design: Jan Zachariáš
Produkce: Tereza Havelková