




Vernisáž Adam Kašpar a Michal Nagypál: Pólovačka
Pouze do 6.12.2016 bude v Galerii AVU, U akademie 4, Praha 7, přístupná zajímavá výstava obrazů Adama Kašpara a Michala Nagypála: Pólovačka.
Text autorů k výstavě:
Jsme studenty Ateliéru Martina Mainera. Již čtvrtým rokem vedle sebe žijeme, malujeme a vzájemně ovlivňujeme naše myšlenky i obrazy.
Pólování, hledání polarit, polovnictví.
Denní krajina, monumentální a tichá ve svém bzukotu a reji života, plynoucí v poklidném pulzování barev. Krajina zdánlivě nepočítající s člověkem – malířská dokumentace postupně divočících míst od křoví mezi kolejemi po zbytky bukových pralesů. I zde je však lidský element obsažen, neboť není pozorovaného bez pozorovatele a objektivní pozorovatel neexistuje. Studie skal a kamenů malované ve snaze podívat se dovnitř, za, a zbádat nitro krystalických forem, síly, jež ho hnětly a hnětou. Ve formálních hranicích realistického malířství naznačit, v náznaku pocítit i to, co spočívá za touto realitou, bláhově pokládanou za exaktní a uvědomit si materiální bytí pouze jako špičku ledovce a ač nevidět, aspoň nezapomínat na masu bytí, co se rozprostírá pod hladinou.
Noční lovy, šum a horkost zšeřelého lesa, šum krve ve spáncích, bdělá krajina. Rubensovské štvanice malované zatím panenským polovníkem. Krajina je zde naopak vnímaná jako dějiště starého rituálu lovu, touhy žít a nezbytnosti udržovat tento život smrtí druhých. Na rozdíl od Snydersových honů, zde není explicitně ukázáno vše, ba spíše naopak, v náznacích, kolejích od bláta, reflektorech protínajících lesní tmu a někdy ani to ne, někdy se jen ocitáme v kůži lovce kráčejícího nocí, kdo ví, zda s dvouhlavňovou puškou nebo lukem? Lov je prastarý obřad.
Česko-slovenská výstava, vycházející z naší spolu – práce (nebo spíše vedle sebe práce), kdy jsme v úzkém prostoru ateliéru na Zajícově vnitřně sdíleli práci na všem, ať už to byla hrachovka, nebo nový obraz, to co a jak děláme je viditelně ovlivněno a obohaceno tím druhým, a ačkoli nyní každý pracujeme ve své zemi, stále jsou patrné jak myšlenkové, tak obrazové styčné body.
Krajinář a surreálný realista, oba zamilování do zobrazivého malířství a s pevnou vírou v barvu, světlo a prostor jako základní kameny veškerého malířství, s vírou v jejich soběstačnost a nezastupitelnost ve snaze o jakékoliv vizuální vyjádření.
Každý svou osobitostí se pokoušíme o vybojování silných obrazů. Pro všechny ty, kteří se rádi nechají unášet klasickým malířstvím. Pro ty, kterým není forma lhostejná a radost z viděného je jim nezměrně více než komplikované koncepty. Možná jsme naivní, možná jsme pošetilí, zatvrzelí a nesoučasní… ale rozhodně nás to baví!
autoři
Adam Kašpar
Studium
2008 – 2012 SUŠG Jihlava, obor propagační výtvarnictví
od 2012 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér malby IV Martina Mainera
Systematicky se věnuji krajinomalbě. Nachází v ní svobodu, nekončící, vířící mnohost barev, forem a prostorů a radost z jejich budování, kombinování a projektování na plátno. Základem a motorem mé práce je zájem/láska/pokora vůči Zemi a (naivní) snaha vidět Ji v její pravdě. Chodím do lesa, chodím do hor. Skicuji, sbírám kamení, pospávám tam nebo medituji, snažím se otevřít tomu, co zní bez ustání, tomu co utváří a hněte formy skal a stromů, tomu co je za tím co „je“. To vše s vírou, že Země je mnohovrstevnatá živoucí bytost, jejíž jsme součástí tak jako vše ostatní.
Michal Nagypál
Studium
2008-2012 ŠUV Jakobyho 15 Košice propagacná grafika s maturitou
2012 – Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér malby IV Martina Mainera
Snažím sa vytvoriť priestor kde by sa konzument umenia vedel koncentrovať a zahĺbať v kontraste z rušivým rýchlim svetom, a to v jemných kontrastoch ktoré prichádzajú viacmenej do podvedomia, a tak zo zdánlivej monotónnej plochy sa stáva hĺbka, priestor, kde sa oko stratí v nekonečnej tme, moja malovaná realita môže vytvárať pocit zranitelnosti, neurčitna, inšpirovaná nekonečným vesmírom, či hĺbkov duše.