Vernisáž 9. členské výstavy Svazu českých fotografů: Detail

Do 24.11.2017 bude v Ambitu kláštera františkánů, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1, přístupná zajímavá 9. skupinová výstava Svazu českých fotografů: Detail.

Jiří Bartl, Ladislav Berka, Rudolf Bílek, Jaroslav Hecl, Tibor Honty, K.O.Hrubý, Václav Jírů, Vladimír Kozlík, Karel Kuklík, Emila Medková, Zbyněk Prys, Vladimír Uher, Vilém Reichmann, Ladislav Rosík, Jiří Zikmund

Vystavující členové Svazu českých fotografů:
Jan Anděl, Andrej Barla, Zdeněk Bažant, Jan Bernhard, Jiří Bičiště, Jiří Bremert, Karel Jiří Čapek, Jiří Černý, František Dostál, Jiří Durdík, Ludmila Dušková, Lucia Dvořáková, Milan Fara, Josef Franc, Rudolf Fukal, Jan Hanuš, Vlastimil Hiess, Lukáš Hušek, Stanislav Jermář, Tomáš Klika, Richard Kliment, František Kocmich, Jiří Kočí, Ivo Kornatovský, Pavlína Křídová, Marcela Kybalová, Václav Lahovský, Jaroslav Mareš, Lubomír Martínek, Ivan Mikšík, Andrea Morkusová, Štěpánka Nohýnková, Stanislav Odvářka, Jan Pakosta, Otakar Petříček,  Milan Paukert, Vlasta Ratislavová, Zdeněk Ráž, Jindřich Richter, Milan Sedláček, Mario Sikora, Ivo Snídal, Eva Stanovská, Věra Široká, Karel Široký, Jarmila Šmerhová, Jindřich Špicner, Hana Větrovská, Pavla Vrbová, Alena Vykulilová, Marta Zelenská

Výstava sleduje propojení tradiční černobílé fotografie přírody a současné tvorby členů Svazu českých fotografů. Podobný koncept měly již předchozí výstavy: Děti – 2015, 25 let po 1989 – 2014, Věci okolo nás – 2012, Ohrožená příroda – 2013.

Filozofie detailu a specifika jeho fotografického ztvárnění je výrazně dokumentována na dílech významných fotografů ze sbírkového fondu. Většinou představuje jeden z kroků pouze doplňujících celkový autorský přístup. Někteří fotografové však využívají detail jako základní výrazový prostředek. Někde jde opravdu jen o krásu pohledu zblízka, umožňujícího podrobné poznání dané věci jako výseku skutečnosti (Berkova jiřina, Uherovy detaily církevních architektonických památek), často až jednotlivé detaily skládají obraz celku, který má skutečnou konečnou výpovědní hodnotu (Rosíkova anatomie parní lokomotivy, Bílkova asfaltová silnice). Detail se však může stát samostatným obrazem, často evokujícím zcela jiný objekt, než je fotografovaná realita (Reichmannovy metamorfózy). Mnozí z vystavených autorů totiž využívají reálného zobrazení detailu určité věci k vyvolání asociací a emocí překračujících autentický záznam, transformují jeho podobu posunutím významu viděného (Medkové informelem ovlivněné znaky, Kozlíkovy snové krajiny). Podstatné pro tento druh fotografie je využívání reálného nemanipulovaného obrazu, jenž je pouze připodobněním v lidské mysli, na základě široké škály asociací, nejen obrazového, ale významového posunu přenášen k jinému výkladu. Jedna z charakteristik detailu jako fotografie pořízené v poměru 1:1 jej vymezuje a odlišuje od v současnosti oblíbené makrofotografie i často fantazijní mikrofotografie, kde je základem zobrazení objektů běžně lidskému zraku nedostupných. Rozmanitost na jedné straně a propojení autorských postupů na straně druhé charakterizují celý výběr jako typický zlomek rozsáhlé sbírky a její jedinečnosti.
Podobný přístup jako autoři ze svazové sbírky volí i fotografové z řad současných členů Svazu českých fotografů, jejichž tvorba se v rámci zvolené koncepce členských výstav dostává do konfrontace se sbírkovými autory. Převažuje zde okouzlení technickými detaily strojů či zařízení a detaily přírody v nejrůznějších obměnách. K výtvarnému vyznění obrazů přispívá více kombinace barev než hra černobílých odstínů. Detail – zejména očí – často nahrazuje celkový portrét člověka či zvířete. V několika případech je zobrazení detailů základním prvkem vyjádření autora, jehož prostřednictvím prezentuje svou výpověď o světě jako takovém – Jindřich Špicner, Karel Jiří Čapek. Většinou však autoři vybrali či stvořili fotografie k zadání výstavy podle svého vlastního výkladu a pojetí detailu. Defiluje před námi řada tvarově i barevně rozmanitých struktur a kombinací, otvírá se říše fantazie, nacházení nečekaných výkladů detailních záběrů každodenních obyčejných věcí. Někdy je chápání detailu svérázné až problematické. Ale právě v různorodosti nacházíme smysl i význam kolektivních výstav – jde vlastně o obrazovou diskuzi na dané téma.

VĚRA MATĚJŮ
kurátorka výstavy