„Nalezl jsem motivy, které mi nyní působí nepopsatelnou radost; bylo toliko smutné, že jsem vše skvostné, co jsem viděl, musil zahodit do komůrky vzpomínek. Ale tak se mi často děje v životě! Je-li mi popřáno vyjádřit se světu svou vlastní řečí? Smím-li, co miluji, přitisknout k svému srdci? – Čilá fantasie stává se tak mukou a trýzní.“ (Josef Mánes Henrietě z Rittersbergu, Čechy pod Kosířem, podzim 1860)
Josef Mánes je jedním z nejvýznamnějších českých umělců 19. století. Jeho tvorba se vyznačuje neobyčejnou šíří a kvalitou – zahrnuje práce určené do veřejného prostoru i vyhraněně intimního charakteru, díla nadčasová i zcela aktuální, podobizny, krajiny i alegorie; plátna, kresby i grafiky. Výstava představuje stěžejní okruhy Mánesovy tvorby a doplňuje je o srovnávací materiál, postihující jak práce jeho českých současníků, tak zahraničních umělců, kteří české prostředí ovlivňovali. Celkový obraz dotvářejí ukázky z Mánesovy korespondence, dobové texty a fotografie a v neposlední řadě i informace o nových objevech učiněných v rámci restaurátorského průzkumu Mánesových děl.Cílem je ale také nahlédnout pod vrstvu po desetiletí tradovaných stereotypů, které se s Mánesovým dílem pojí. Významnou část výstavy proto tvoří recepce Mánesovy tvorby po jeho smrti, kdy se nejprve stal ikonou tzv. generace Národního divadla a v závěru 19. století bylo jeho jméno vtěleno do spolku sdružujícího umělce obracející se k novým výtvarným směrům. Ve 20. století se pak „mánesovský mýtus“ proměňoval od národoveckého pojetí první poloviny století k ideologizaci umělce v rámci socialistického realismu.Výstava představuje více než 400 exponátů z 25 veřejných institucí a soukromých sbírek, včetně originálu Kalendářní desky pražského orloje ze sbírek Muzea hlavního města Prahy. U příležitosti výstavy vychází katalog a dvě publikace zaměřené na mladé publikum: Josef Mánes – přítel a umělec a Mánes. Obrazy do kapsy.
Josef Mánes je jedním z nejvýznamnějších českých umělců 19. století. Jeho tvorba se vyznačuje neobyčejnou šíří a kvalitou – zahrnuje práce určené do veřejného prostoru i vyhraněně intimního charakteru, díla nadčasová i zcela aktuální, podobizny, krajiny i alegorie; plátna, kresby i grafiky. Výstava představuje stěžejní okruhy Mánesovy tvorby a doplňuje je o srovnávací materiál, postihující jak práce jeho českých současníků, tak zahraničních umělců, kteří české prostředí ovlivňovali. Celkový obraz dotvářejí ukázky z Mánesovy korespondence, dobové texty a fotografie a v neposlední řadě i informace o nových objevech učiněných v rámci restaurátorského průzkumu Mánesových děl.Cílem je ale také nahlédnout pod vrstvu po desetiletí tradovaných stereotypů, které se s Mánesovým dílem pojí. Významnou část výstavy proto tvoří recepce Mánesovy tvorby po jeho smrti, kdy se nejprve stal ikonou tzv. generace Národního divadla a v závěru 19. století bylo jeho jméno vtěleno do spolku sdružujícího umělce obracející se k novým výtvarným směrům. Ve 20. století se pak „mánesovský mýtus“ proměňoval od národoveckého pojetí první poloviny století k ideologizaci umělce v rámci socialistického realismu.Výstava představuje více než 400 exponátů z 25 veřejných institucí a soukromých sbírek, včetně originálu Kalendářní desky pražského orloje ze sbírek Muzea hlavního města Prahy. U příležitosti výstavy vychází katalog a dvě publikace zaměřené na mladé publikum: Josef Mánes – přítel a umělec a Mánes. Obrazy do kapsy.
Creative Commons Attribution