Velká výstava Eva a Jan Švankmajerovi: Disegno Interno

Už jen do 4. 8. 2024 je v GASK – Galerii středočeského kraje, Barborská 51, Kutná Hora, přístupná krásná a rozsáhlá výstava Eva a Jan Švankmajerovi: Disegno Interno.

„Cele se poddej svým obsesím. Stejně nic lepšího nemáš. Obsese jsou relikty dětství. A právě z hlubin dětství pocházejí ty největší poklady.“

Jan Švankmajer

Úvodní text kurátora Richarda Drury:

Výstava, která probíhá v roce 90. narozenin Jana Švankmajera, představuje všechny tvůrčí oblasti, do kterých tento světově proslulý surrealista zasáhl (koláže, grafiku, objekty, knižní ilustrace, medijní kresby, taktilní experimenty, sběratelství a samozřejmě film). Ústředním námětem projektu je tzv. disegno interno čili „vnitřní uspořádání“, tedy umělcovo obrazotvorné chápání podstaty daného námětu. Jde o princip, který ve Švankmajerově pojetí spojuje rudolfinský manýrismus a surrealistický „vnitřní model“. Důležitou součástí výstavy bude také prezentace malířského díla autorovy manželky Evy Švankmajerové (1940–2005), které s tvorbou Jana Švankmajera dodnes vede svébytný dialog. Bohatý doprovodný program je věnován jak stěžejním, tak i méně očekávatelným tématům, s nimiž Švankmajerova mimořádná imaginace pracovala a nadále pracuje.

Výstava DISEGNO INTERNO představuje v autorské koncepci průřez životním dílem Jana Švankmajera (*1934) a jeho manželky Evy Švankmajerové (1940–2005). Koná se v roce 90. narozenin Jana Švankmajera a zahrnuje všechny tvůrčí oblasti, do kterých tento světově proslulý český surrealista od 60. let 20. století zasáhl. Jsou to kresby, koláže, grafika, objekty, knižní ilustrace, mediumní kresby, taktilní experimenty, sběratelství a samozřejmě film. Důležitou součástí výstavy je rovněž prezentace malířského, kreslířského a grafického díla Evy Švankmajerové.

Jan Švankmajer se přísně vyhýbá označování své osoby za umělce a své tvorby za umění. Souvisí to s jeho přijetím surrealismu, neboť surrealismus není umění, ale způsob myšlení, životní postoj, novodobá alchymie. Přesto je Švankmajer obecně vnímán jako významný tvůrce na poli kinematografie, výtvarného umění, literatury a divadla.

Švankmajerovu tvorbu lze rozdělit do tematických skupin, které jsou podmíněny jeho inspiračními nebo přímo obsesivními zdroji. Patří sem rudolfinský manýrismus (kunstkamery, kabinety kuriozit a dílo Giuseppeho Arcimbolda), loutkové divadlo a „barokní“ tradice starých českých loutkářů, art-brut, erotismus (v této souvislosti je pro Švankmajera důležitá osobnost Markýze de Sade, též Leopolda von Sacher-Masocha), umění přírodních národů (fetiše), Max Ernst (kolážové romány) a tvorba některých významných postav světové literatury (Edgar Allan Poe, Lewis Carroll). Cosi jako sekundární, „užitkovou“ část Švankmajerovy tvorby představuje jeho scénografie pro divadlo a triková práce pro československý film. Naopak, jako zcela regulérní součást tvorby je nutno chápat jeho knižní ilustrace, neboť se týkají literatury úzce spřízněné s jeho vnímáním světa a s jeho obsesemi. V posledních letech vznikají autorské knihy, které Švankmajer nazývá „romány“, žánrově jde však o těžko postižitelný formát, obsahující prvky beletrie kombinované s esejistikou, vzpomínkovými a deníkovými texty či úryvky ze scénářů.

Eva Švankmajerová byla malířka, scénografka, básnířka, prozaička a výrazná představitelka českého surrealismu. Rozhodující se pro ni stalo setkání s Janem Švankmajerem v roce 1960, v listopadu téhož roku se vzali. Ačkoliv tvorba Evy Švankmajerové se odehrávala „po vlastní ose“, mnohokrát se práce manželů Švankmajerových protnula (kromě filmů jde o keramiku prezentovanou pod společným pseudonymem Kostelec – jde o narážku na Evino rodiště, keramické centrum Kostelec nad Černými lesy). Švankmajer vždy její obrazy a plastiky činil součástí svých výstav.

Ústředním námětem výstavy je tzv. disegno interno čili „vnitřní uspořádání“, tedy umělcovo obrazotvorné chápání podstaty daného námětu. Jde o princip, který ve Švankmajerově pojetí spojuje rudolfinský manýrismus a surrealistický „vnitřní model“. Výstava spolu s doprovodným programem vědomě zohledňuje spojitosti (zejména v rovině baroka, alchymie a fenoménu Kostnice) mezi dílem Evy a Jana Švankmajerových a jedinečnou duchovní pamětí bývalé jezuitské koleje a Kutné Hory obecně.

Výstavu doprovází bohatý program, který zahrne nejen projekce filmů z dílny Jana Švankmajera, ale také série přednášek a komentovaných prohlídek. Lektorské centrum GASK k výstavě připravilo několik edukačních programů pro školy, výtvarné dílny pro rodiny s dětmi a workshopy s tematikou animace, koláže a asambláže.

Doporučujeme rodičům zvážit, zda je výstava pro jejich děti vhodná.