Vernisáž Legenda Nikola Čulík

Už jen do 8.12.2016 se nemůžete v Galerii Havelka, Martinská 4, Praha 1, přijít podívat na výsledek práce Nikoly Čulíka.

Jedná se sedmý díl třetí řady výstavního projektu „Legendy Gr2“.

V osmi týdnech od konce října do poloviny prosince představí Galerie Havelka osm osobností. O každé z nich se v prostředí Kokoliova ateliéru na AVU vyprávějí legendy – rychlomalířka, psychedelické oko, mondénní farmář, vše-umělec, vlámská harmonie, kuchyňská grafika, vnitřní bastlič, český uprchlík v Číně…

Galerie se stane pro umělce ateliérem vždy od soboty do pondělí. Budeme mít příležitost nahlédnout do procesu vznikání výstavy výkladním oknem Galerie Havelka a také přímým přenosem přes webovou kameru. V úterý proběhne vernisáž, výstava pak bude přístupná ještě ve středu a čtvrtek.

Nikola Čulík se narodil v roce 1983 v Praze, 2005–2011 studoval AVU v ateliéru Kresba, dva semestry stážoval na Grafice 2.

„Vyprávěl mi, že teď pájí obvody. Že reálně fungují, na rozdíl od kresby. Ale jeho kresby fungovaly!“

„Nikola je k sobě přespříliš přísný, vlastní kresby se mu zdály vyprahlé i v době, kdy dělal ty nejintenzivnější série.“

„Když v kresbě zobrazoval svoje kroky do neznáma, bylo to pro nás objevné a k popukání, ale pro něho samotného regulérní utrpení.“

„U Nikoly vznikala otázka, zda je požadavek umělecké poctivosti vůbec etický. Má se autor ve své autentičnosti dostávat až na hranu, kde je fakticky ohrožena jeho integrita?“

„Nikola k nám přišel s vlastním stylem. Od spolužáků při klauzurách ale dostal drsnej kartáč, že stylovost je nanic. Tři měsíce se z toho oklepával, a pak přinesl první vrcholnou řadu svých kresbiček.“

„Úplně nejlepší bylo, když vám Nikola své kresby jednu po druhé ukazoval a komentoval. Jeho komentáře byly smrtící.“

„Na jeho depresivních uhlových kresbičkách najdete celou škálu toho, co se mu honí v hlavě. Včetně dilematu, zda jako chudý umělec jít do hospody na svíčkovou s knedlíkem či vydržet hladový v ateliéru. Nebo ironicko-surreálné scénky s politiky.“

„Na komentované prohlídce Nikolovy výstavy na Staroměstské radnici jsem mžourala, co to má nad uchem. Byl to až na lebku vyholený ovál, do kterého uhlem nakreslil jednu ze svých kreseb.“

„Sledovali jsme v reálném čase, jak se z ‚kvalitního umělce‘ mění v umělce, na kterého jsou kritéria kvality krátká.“

„Prý nechal kreslení a bastlí modely.“

„On si je vždycky jistej tím, co chce. I když třeba dlouho polemizuje a váhá, vyřeší si to sám, nenechá se zviklat.“

„Všechno, do čeho se pustí, dělá na max. Závidím mu totální ponořenost.“

„Ví, že bez hraní autentičnost není možná.“

„Nikola Čulík má v sobě obrovský vtip! Má taky image! O tu se ale myslím vůbec nesnaží.“

„Když byl Nikola u nás na stáži, měl ve své kóji asi 20 super ořezaných tužek a na stole vymodelovaný z plastické gumy nápis KOKO.“

„Hlídala jsem diplomky, a Nikolova byla podle reakcí návštěvníků nejúspěšnější ze všech. Hlavně pro cizince – a to ty texty u kreseb byly většinou česky.“

„Nikolu Čulíka zná snad každý!“

„Vlastně už seznámení s ním bylo úplně naopak, od vnitřností.“

„Nikola mluví pomalu, rozvážně a tiše, přesto dost slyšitelně, a tváří se u toho jak smutnej pes. Nato se umí rozesmát z nuly na sto.“

„Jsem pyšná, když tím smíchem ocení nějakej můj vtip. Ten vtip totiž nesmí bejt blbej.“

„Nikola vyslovuje ‚n‘ jako alveolární (předodásňové).“

„Hrozně dobře se s ním povídá. Je k druhému citlivej, soustředěnej, umí se skvěle napojit, vnímat a reagovat přesně.“

„Představoval jsem si, že spolužačky z Kresby o něj mateřsky pečují, že ho pěstují, rozmazlují, a že on umí tu péči blahosklonně přijímat.“

„Měl boty, který si hrozně oblíbil pro jejich kvalitu, pevnost, zateplenost, nepromokavost. I když se mu na jedné udělal žralok, a nohy mu tím pádem v mokru mrzly, nosil je dál pro jejich původní vlastnosti.“