Last Opening Night of Karlin Studios (4 výstavy)

Do 30.9.2016 budou v Karlin Studios, Křižíkova 34, Praha 8, přístupné výstavy PAS : Můžem, ale nevíme jak a James Lewis : Mouse cleaning / Myší úklid.

Do 18.9.2016 bude pak v podzemí Karlin studios přístupná výstava Kettiger, Saliva, Skibicki: What’s that dirt under your nails made of?.

A v poslední den vernisáží v Karlin studios se ve 2. patře konala také zajímavá třívečerní prezentace Agnieszky Grodzińské (Open Studio) – již skončená.

Po sedmi letech aktivuje svoji činnost skupina PAS (Produkce Aktivit Současnosti). Vít Havránek, Jiří Skála a Tomáš Vaněk se setkávají při příležitosti konceptu tzv. měkké výstavy. Poslední výstavy v místě, kde končí svou činnost instituce Karlin Studios.

Ústředním tématem je práce s objektem a jeho obalem jako nositelem neurčité touhy.

Schránka, ve které předmět přebývá, ukrývá se; z důvodu ochrany či přepravy z jednoho místa na druhé. Zároveň je karton a izolepa synonymem pro napětí a očekávání náhlého setkání z něčím novým nebo použitým (jak revoluční!) především pak s něčím co jsme ještě neviděli a nedrželi v rukou (jak nedůvěryhodné!)

Karlín Studios se stěhují a jejich prostory se stávají místy k přenášení, hledání, rozbalování a opětovnému balení.

Tato představa nenechala PAS v klidu. Skupina se vydala na cestu za místem, pohybem, významem, za příležitostí ke hře; s věcmi a obaly, které každou chvíli dovedou měnit své významy.

PAS 2016

James Lewis : Mouse cleaning / Myší úklid:

Patafyzika, je literární hnutí argumentující existenci reality, s výjimkou případů interpretační projekce fenomenálního pohledu – které říká, že realita není nikdy taková, jaká je, ale vždy jako by byla.
Otázka: Může být fiktivní realita aplikovatelná na koncept architektury? Může se architektura stát imaginární?

K přezkoumání a analýze této otázky se výstava zabývá konceptem patafyzické reality v kreslených filmech a pracuje s následující epizodou:
Zasazena do domu Mammy Two Shoes je epizoda Myší úklid třicátá osmá kresleného filmu Toma a Jerryho. Tento díl, jehož název odkazuje k domácím pracím, sleduje ubývání domu během vzrůstajícího boje mezi kočkou a myší.

Divák je během rozvíjejících se scén prováděn uspořádáním místností, které podle všeho dávají smysl architektonicky, nicméně tato imaginární budova – epicentrum zápasu mezi kočkou a myší a metafora pro společné bydlení a sociální prostor – byla povrchně přizpůsobena souborem pravidel, jež fungují ve fiktivní i skutečné realitě. V tomto případě dává budova smysl z architektonického hlediska, ale ne z topografického. Je možné nakreslit plán domu Toma a Jerryho? Nebo je to psychický prostor, nikoli architektonický?

Architektura zde tvoří pozadí a zároveň sociálního jmenovatele. Tato budova definuje okolnosti a podmínky pro sociální interakci v kresleném filmu a její funkce je založená na přehnaně jasné porušení fyzických a biologických zákonů. Jako diváci jsme touto fikcí zcela uchváceni. Zákony gravitace, sociální konvence, času a morálky jsou převráceny – Tom ani Jerry neumírají, jsou plni neomezené energie, mají schopnost se stále vznášet a nikdy netrpí následky stárnutí.

Při sledování Toma a Jerryho je možno vidět čtyři alternativní reality amerického domu: dům ve vztahu k lidskému tělu, dům ve vztahu k velikosti kočky, dům ve vztahu k velikosti myši a dům ve spojení s velikostí objektů v něm, konečný paralelní svět je ten, který je ve vztahu k velikosti domu. Tyto čtyři možné modely existují simultánně a společně jsou archivovány v naší protetické paměti.

„What’s that dirt under your nails made of?“ je podmanivou instalací a performativním projektem vypracovaným Tomaszem Skibickim, Lukášem Hofmannem / Saliva a Ninou Kettiger. Jeho cílem je představit a přehodnotit primární ideje civilizačních struktur.

Esoterické metody, posílující vaginální vykuřovací techniky, obřady a léčení, objevovování nových forem požití znalosti a moudrosti přispějí k propojení se s energií. Událost obsáhne alternativní metody individuálního a univerzálního přežití. Publikum je vtaženo do dějství prostřednictvím řady čtení, instalací, ceremonií a samostojných performancí.

Akce se koná v soon-to-be-demolished Karlin Studios. Umělci reagují na tuto situaci kontemplací nad tématem Armageddonu a Přežití a nabízí náhled, jak udržitelným způsobem zachovat duchovní i fyzickou soudržnost.

Množství přizvaných umělců přispěje k inkluzivním mechanismům komunity.
Projekt vznikl v rámci cyklu « Konec Ágonie » pořádaném Karlin Studios

Agnieszka Grodzińska presents fragments of her drawing/photography projects, small size objects, collages, documentation of performative installations and relics of her collaborations with models. Invoked places and pictures, as a kind of a theme/meaning buckle, connect all the artist’s typical themes: art education and coercion, over-rationalization and sabotage* as artistic pedagogical approaches. Working with (spatial) references to the context and found images, her interventions and critical touches are often barely visible for the spectators. Photographs and videos from Vitkov Museum, psychiatric hospital in Bohnice, Prague Art Academy (AVU) connect with fragmental images of the artist’s studio, which she used as a setting for performative actions with objects she earlier made. The objects are used to create a kind of site-specific staging, in which the artist’s studio becomes pedagogical frame through small and serial interventions playing the role of potential par-artistic rehearsals or trainings. Agnieszka Grodzińska examines the absurdity of interdependent relationships between trainee and trainer, questioning the context of constant evaluation and instructional performative sabotage.
* see Gayatri Spivak’s notion of affirmative sabotage in education.

Agnieszka Grodzinska is resident at A.I.R. FUTURA from July till the end of September 2016 with the support of Visegrad Artist Residency Program – Visual and Sound Arts.