Komorní vernisáž jednoho obrazu a křest katalogu k výstavě Miloslava Mouchy v Čáslavi

Miloslav Moucha se narodil v dnes již neexistujícím Dolním Litvínově, a to v březnu 1942; letos tedy oslavil významné životní jubileum. Rok studoval na pedagogickém gymnáziu, byl vyloučen, stal se číšnickým učněm, pak pracoval jako závozník, pomocný zámečník a dřevorubec. Po návratu z vojny složil maturitu a nebyl přijat na Akademii výtvarných umění. Zůstal ale v Praze, začal chodit na Střední výtvarnou školu a pracovat jako poslíček v Divadle na zábradlí. Po roce se vrátil do Litvínova a několik let zde působil jako pomocný učitel učitel kreslení a matematiky. Po celou dobu se sám vzdělával a maloval.

Osudovým se mu stalo setkání s Josefem Jedličkou, významným českým filosofem, prozaikem a esejistou, který žil na severu Čech v poúnorovém vyhnanství. Díky němu začal systematicky studovat a tvořit a postupně se seznámil s řadou dalších umělců – s Ivanem Divišem, Janem Zábranou, Bohdanem Kopeckým či Emanuelem Fryntou.

Kvůli okupaci Československa v roce 1968 odešel do francouzského exilu a usadil se v Besançonu, kde se zprvu věnoval zejména konceptuální tvorbě a nově i fotografii. Některá z jeho děl zařadil v roce 1972 významný německý výtvarník a teoretik umění Klaus Groh do své knihy Aktuelle Kunst in Ost Europa. V roce 1974 byl Miloslav Moucha jmenován profesorem na prestižní École des Beaux Arts Besançon, kde poté řadu let vyučoval kresbu a malbu. Postupně si svou tvorbou získal ve Francii i dalších zemích zasloužené uznání a renomé a seznámil se s dalšími českými exilovými umělci, například Jiřím Kolářem, Jindřichem Zeithammlem nebo Václavem Boštíkem.

V 1984 vykonal – podobně jako třeba Dante Alighieri, František z Assisi nebo Jan van Eyck – iniciační pěší pouť k hrobu apoštola Jakuba ve španělském městě Santiago de Compostela.

Koncem 80. let Miloslav Moucha opustil školu v Besanconu, jednak na protest proti tehdejšímu francouzskému systému umělecké výuky, a také proto, že se chtěl intenzívněji věnovat vlastní tvorbě. Od počátku 90. let žije a pracuje střídavě v Paříži a na Onom Světě v Čechách.

Své kresby, grafiky a obrazy dosud prezentoval na šedesáti samostatných výstavách v různých zemích světa a na stovce společných výstav, kolektivních přehlídek či veletrhů umění. Jeho dílo je kromě jiných prestižních sbírek a galerií zastoupeno v pařížských Centre Georges Pompidou, Musée National d’Art Moderne, v Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris a také v pražské Národní galerii. Od roku 1983 se zúčastňuje nejvýznamnějších mezinárodních veletrhů umění jako jsou Art Basel, Art Frankfurt, Art Forum Hambourg nebo Art Paris a jeho díla se objevují v nabídkách evropských galerií a aukčních síní.

Je také autorem dvou autobiografických knih, nazvaných Životaběh a Malá kniha, a knihy vzpomínek vydané v loňském roce pod názvem Václav Boštík a jeho francouzský čas.

Vernisáže v Čáslavi se vedle autora samotného či senátora Jaromíra Strnada, který celé akci poskytl oficiální záštitu, zúčastnila i řada dalších osobností, například ministr obchodu a průmyslu Jiří Havlíček či významná česká fotografka Gábina Fárová.

Výstavu Miloslava Mouchy nazvanou „Z ONOHO SVĚTA“ zorganizoval čáslavský spolek Třiatřicet za finanční podpory města. Generálním partnerem se stala firma HOKA Interier, jejíž majitelé Kamil Handlíř a Jan Andrle k tomu uvedli: „Když jsme s Davidem Novákem zakládali v roce 2011 spolek Třiatřicet, vedla nás vize, že budeme v Čáslavi pořádat akce, které by slušely i renomovaným kulturním institucím velkých měst. V uplynulých letech jsme zde s rostoucím ohlasem odborné i laické veřejnosti realizovali projekty stále náročnější na organizaci i finance. Výstava a doprovodný katalog Miloslava Mouchy v čáslavském Dusíkově divadle je naší první akcí, která by se neuskutečnila bez výrazné podpory generálního partnera. A protože žádný z komerčních subjektů na Čáslavsku neprojevil o tuto výjimečnou kulturní událost zájem, rozhodli jsme se, že se k této formě spoluodpovědnosti za město, ve kterém naše firma již dvacet let působí, přihlásíme sami.“

Výstava je po sedmi letech poslední spoluprací spolku Třiatřicet a čáslavských institucí s mosteckou galerií; její ředitel Petr Svoboda se totiž před několika měsíci stal jednou z obětí personální čistky, provedené bez udání důvodu komunisty vedeným Ústeckým krajem mezi řediteli tamních významných kulturních institucí.