Západočeská galerie v Plzni – výstavní síň Masné krámy

Masné krámy, Pražská 18 / 353
Budova středověké masné tržnice byla postavena v roce 1392 v místech bývalého městského parkánu. Dnes tvoří její průčelní obrys s malebným štíhlým cimbuřím charakteristickou dominantu spodní části Pražské ulice a Křižíkových sadů. Jedná se o jednu z mála dochovaných staveb tohoto typu.

Z gotické doby si uchovala podélný půdorys trojlodí a část zdiva, novogotickou přestavbou roku 1856 byla zvýšením střední části vytvořena bazilikální dispozice, postavena zeď na východní straně a fasáda pročleněna obloučkovým vlysem a vysokým cimbuřím. Střední loď sloužila jako průchozí nákupní prostor, v postranních lodích pak byly jednotlivé krámky. Budova sloužila svému původnímu účelu tržnice nejméně do 2. světové války, poté byla využívána jako skladiště. Celou dobu však nezadržitelně chátrala, aniž by byly provedeny potřebné opravy, takže se začalo vážně uvažovat o jejím stržení a v roce 1962 byl skutečně vydán demoliční výměr.

V roce 1965 bylo rozhodnuto využít budovu jako výstavní síň Západočeské galerie v Plzni. V následujícím roce byl architektem Františkem Matějovičem ze Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze připraven projekt rekonstrukce. Průzkumy, řízení celé stavby i roli investora zajistilo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni (dnešní Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni). V letech 1967–71 byla rekonstrukce realizována a v březnu 1972 zde byla otevřena výstavní síň Masné krámy, svou dispozicí a uspořádáním vnitřního prostoru v České republice ojedinělá.

Rekonstrukce je typická pro závěr 60. let, respektovala historické konstrukce a detaily, současně však došlo k odstranění novogotické úpravy z 19. století, která tehdy za cennou považována nebyla. Zajímavostí je, že z této úpravy bylo zachováno charakteristické cimbuří na štítech, objekt doplnily přístavby bočních lodí s horním osvětlením. Příčné zdi v interiéru, které oddělovaly původní krámky od centrálního prostoru, byly nahrazeny prosklenými průhledy, které posloužily jako vitríny. Celkové řešení rekonstrukce bylo kultivované a architektonicky kvalitní. V 90. letech došlo k úpravě stavby, která původní působivé řešení částečně porušila.

V roce 2009 proběhly paralelně s úpravou výstavní síně „13“ úpravy interiéru podle projektu architekta Romana Kouckého, který prostor z hlediska pohybu návštěvníka sjednotil podtržením symetrické trojlodní dispozice a zdůraznil jeho výrazně světlý charakter konceptem „velké bílé galerie“ v kontrastu ke „komorní černé galerii“ výstavní síně „13“. V prostoru šatny pak vznikla galerijní prodejna.

Výstavní síň Masné krámy je využívána rovněž ke kulturním pořadům, mezi nimiž mají tradici pravidelná nedělní hudební matiné, konají se zde příležitostná společenská setkání a je využívána i pro svatby.

Dějiny Západočeské galerie se začaly psát v létě roku 1953. V rámci vytváření celostátní sítě muzeí výtvarného umění byla tehdy rozhodnutím rady KNV zřízena Krajská galerie v Plzni, jejíž činnost byla na základě ministerských směrnic o zřizování krajských galerií usnesením rady KNV v Plzni (ze dne 7. července 1953) oficiálně zahájena 1. ledna 1954. Dnešní název Západočeská galerie v Plzni vešel v platnost o něco později, v roce 1960. Od roku 2001 je galerie na základě zákona č.157/2000 Sb. příspěvkovou organizací Plzeňského kraje.

Instituce byla od svého vzniku svázána s dnešním Západočeským muzeem, s nímž sdílela společné prostory. Oficiálnímu uvedení galerie do provozu v roce 1954 předcházelo rozdělení sbírkového fondu z někdejšího uměleckoprůmyslového oddělení muzea, který zde byl budován od roku 1878 (viz historie sbírek). Roku 1958 byla galerie spolu s nově vzniklým Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody se Západočeským muzeem v Plzni volně svázána v jeden administrativní celek, který byl již v roce 1960 opět zrušen. Galerie pak získala samostatný status, až do roku 1985 však využívala prostory v budově Západočeského muzea v Plzni. Zde bylo umístěno její pracovní zázemí i výstavní sály, v nichž byla instalována expozice části sbírek a kde probíhaly krátkodobé výstavy. Spojení s muzeem ukončila náročná rekonstrukce budovy zahájená v roce 1985, po ní se již s návratem galerie do prostor muzea nepočítalo.

V roce 1965 bylo rozhodnuto rekonstruovat zchátralou budovu bývalých masných krámů v Pražské 18/353 na výstavní síň Západočeské galerie v Plzni. Po rekonstrukci byla r. 1972 výstavou Josef Mánes a rodina Mánesů slavnostně otevřena výstavní síň Masné krámy. Pro administrativní a sbírkové zázemí galerie byl současně rekonstruován vedlejší historický dům v Pražské 16/86 (galerii předán do užívání v r. 1975). R. 1997 získala galerie nově rekonstruovaný nárožní dům v Pražské 13/83, sloužící především administrativním účelům, byl zde ovšem rovněž zřízen přednáškový sál, interní knihovna a vznikla zde druhá, komorní výstavní síň galerie.

Ani toto zázemí však neodstranilo provizorium, které instituci doprovází od jejího vzniku a trvá doposud – galerie je de jure existující organizací s vlastními sbírkami, ale bez možnosti představit je veřejnosti a zařadit do kontextu uměleckohistorického fondu ČR. Od počátku jejího vzniku se přitom uvažovalo o postavení nové budovy a na projektu se mělo podílet také tehdejší ministerstvo kultury. Již na přelomu let 1953 a 1954 proběhlo jednání mezi zástupci plzeňského KNV a ministrem kultury Václavem Kopeckým, v jehož rámci byl schválen investiční plán na stavbu nového sídla galerie. K realizaci stavby však nedošlo a podstatný problém chybějící galerijní budovy, umožňující zpřístupnění mimořádně kvalitních sbírek, navzdory usilovné snaze současného vedení galerie situaci vyřešit přetrvává.

První ředitel galerie Oldřich Kuba (1954–1985) svou mimořádně citlivou a ambiciózní akviziční činností rozšířil výchozí sbírkový fond galerie, jehož těžiště spočívalo v 19. století a přelomu století. K němu pak připojil mimořádně bohatý a kvalitní fond moderního českého umění, v jehož rámci obzvláště vyniká špičková sbírka kubismu.

Za působení Oldřicha Kuby získala galerie zmíněnou výstavní síň Masné krámy v Pražské 18 / 353 a dům v Pražské 16 / 86.

Za druhé ředitelky Jany Potužákové (1985–2007) došlo prostřednictvím dalších akvizic k rozšíření sbírky 19. a počátku 20. století; byl doplněn také sbírkový fond pro období po 2. světové válce, dosud nedostatečně zastoupené. Po společensko-politických změnách v roce 1989 se podařilo výrazněji doplnit kolekci umění šedesátých let, řada akvizic se přitom týkala současného regionálního umění. Zásluhou Jany Potužákové získala galerie zmíněnou budovu v Pražské 13/83, v níž vznikla druhá, komorní výstavní síň galerie pro krátkodobé výstavy. Tím se uvolnil prostor výstavní síně Masné krámy pro dlouhodobější výstavy děl ze sbírek Západočeské galerie v Plzni, na nichž bylo postupně představeno umění 19. a přelomu 19. a 20. století. Při této příležitosti byly tyto sbírky zpracovány v jednotlivých katalozích. Významnou úlohu v programu galerie získalo za působení Jany Potužákové edukační oddělení galerie, jež začala aktivně spolupracovat s Katedrou výtvarné výchovy PF Západočeské univerzity. Profilovou složkou činnosti galerie se staly bohaté kulturní programy zahrnující besedy, přednášky a hudební i literární pořady.

Za současného ředitele galerie Romana Musila (od prosince 2007) byla vypracována Strategie rozvoje Západočeské galerie v Plzni na léta 2008-2012, která definuje všechny její činnosti a předjímá jejich další vývoj. Byla vypracována nová výstavní dramaturgie a s ní i dlouhodobé plánování výstav v horizontu několika let (viz Poslání galerie). Speciálními tematickými výstavami obnovila galerie spolupráci s Mezioborovým vědeckým sympoziem ke kultuře 19. století, které se koná od r. 1981 každoročně v Plzni. Zcela nový, prestižní charakter získala po odborné i ediční stránce publikační činnost galerie, zejména katalogy výstav, zpracovávané s vysokou badatelskou akribií, často ve spolupráci s předními odborníky-historiky umění v ČR. Galerie navázala systematickou spolupráci s odbornými institucemi a vědeckými ústavy v republice, zejm. Ústavem pro dějiny umění FF UK a Ústavem dějin umění AV ČR.

Akviziční program byl zaměřen na systematické doplňování sbírkového profilu instituce tak, aby byl dosavadní sbírkový fond postupně ucelen (jeho jednotlivé části nejsou proporčně zastoupeny) a doplněn o chybějící významné autory. Pozornost při rozšiřování sbírek je věnována rovněž regionálním autorům, a to z jasně stanoveného uměleckohistorického pohledu, který dříve zejména tato sbírková kapitola postrádala. Struktura sbírek galerie byla v r. 2009 rozšířena o novou oblast architektury, kterou samostatně zpracovává kurátor Petr Domanický.

V r. 2009 byl změněn celkový vizuální styl Západočeské galerie v Plzni, jehož autorem je Robert V. Novák. Zřízeny byly rovněž nové webové stránky galerie, které připravilo grafické studio Novák & Balihar. Podle projektu architekta Romana Kouckého proběhla rekonstrukce výstavních síní Masné krámy a „13“.