Otevření ateliéru Fotorenesance

16.12.2015 proběhlo slavnostní otevření Ateliéru Fotorenesance, Kroftova 6, Praha 5. Aktuální výstava zde bude k vidění do 31.1.2016.

„Ateliér Fotorenesance“ byl založen v roce 2005 v Praze Karlem Koutským.
Poskytuje služby v oblasti fotografie, předtiskové přípravy a tisku. Konkrétně se jedná o zvětšování klasických černobílých fotografií, restaurování fotografií /klasickou metodou nebo digitálně/,vyvolávání filmů, fotografování v interiéru a exteriéru, vydávání fotografických portfollií, příprava dat k tisku, skenováním a realizací tiskových zakázek.

Ateliér Fotorenesance sdružuje výtvarníky různého zaměření, organizuje výstavní činnost a jejich propagaci.

Karel Koutský/1965/ narozen v Praze. Roku 1984 vystudoval polygrafickou školu ze zaměřením tiskař na polygrafických strojích. Původně knihtiskař, posléze ofsetový tiskař, sítotiskař a knihař.
Fotografovat začal roku 1977 fotoaparátem Flexaret 6×6 a od roku 1980 kinofilmovou zrcadlovkou Praktica.
Od začátku 80-tých let se převážně soustředil na tematiku periférií Prahy, posléze dvorků, dvorečků a zahrad Malé Strany, Hradčan a okolí.
V těchto letech se seznamuje s tvorbou Josefa Sudka, Jana Svobody a Zdenko Feyfara kteří na něj měli zásadní vliv.
Jeho tvorba zahrnuje jak fotografie krajin, zátiší, interiérů tak i jiných žanrů.
V roce 2005 zakládá „Ateliér Fotorenesance“, která se zabývá především zpracováváním čb.fotografií, vyvoláváním filmů, příprav dat na tisk, realizace zakázek a vydavatelskou činností.
Dále „Ateliér Fotorenesance“ pořádá výstavní akce, sdružuje výtvarníky a propaguje jejich díla.
Ukázky fotografií jsou k dispozici v sekci „Galerie fotografií“-zde si můžete vystavéná díla objednat prostřednictvím mailu nebo telefonicky.
Použitá technika-Pentax MZ-7, Pentax MZ-S, Cambo 4×5 palcú, Flexaret 6×6, Moskva 6×9, skener Epson V750 PRO.
Jeho fotografie jsou zastoupeny v soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

http://www.fotorenesance.cz/

Martina Chmelová
Narodila se v Praze 7. listopadu 1976. U Akademického sochaře J. Jandy studovala kresbu a malbu. V rámci svého atelieru na Vysočině vytvářela obrazy a nástěnné malby, aby si ušetřila na cestu do Holandska. Vytvořila zde vlastní speciální techniku – coucheage: vrstvení lepidla, akrylových a olejových barev.

V Amsterdamu studovala u Rudiho Köglera, se kterým se v odsvěceném kostele Chasse Kerk podílela na skupinové prezentaci obrazů, fotografií a básní Highway Artmix. Základem projektu bylo naprosto náhodné spojování děl i autorů z řady zemí Evropy i Asie, sjednocených pouze vzájemným setkáváním (včetně setkávání na ulici) bez ohledu na národnost, přesvědčení a tvůrčí techniku.

Později spolu s holandským Stichtingem vydala monografii Rudimu Köglerovi. Střídavě pak žila v Česku a v Nizozemí, kde se výrazněji začala věnovat fotografii.

Nyní žije v Praze a rozvíjí zde fotografické téma Umění překladu. Základem projektu je intuitivní spojování samostatně pořízených fotografií do dyptichů, v nichž jsou zdánlivě nesounáležité reálie (kámen, strom, socha, člověk) spontánně vpojovány do pozice „dvojčat“. Všechno s něčím souvisí – ale dvojčata jsou vždy jen dvě. A v celém (matematicky přesném) vesmíru je rodí (zrovna tak matematicky přesná) náhoda.

http://www.martinachmel.cz/

Tomáš Paulus
*1983

Staré fotografie vždy ukrývaly kromě obrazového poselství jistou atmosféru, kterou dnešním hledáčkem digitálního fotoaparátu jen těžko zachytíme. Někdo by mohl namítat, že současné programy se dokážou maximálně přiblížit výrazu černobílého pojetí fotografie, avšak je to ruční proces vyvolání v temné komoře, který je prostředek k vytvoření nezaměnitelného výrazu fotografie. Každý obraz, formovaný pod objektivem zvětšováku je unikát a technologie zpracování fotografie je pak poznávacím prostředkem každého fotografa, který se touto trnitou avšak krásnou cestou vydal. To platí obzvláště v dnešní době, kdy digitální fotografie vzhledem k nízkým nákladům a flexibilitě téměř vytlačila klasický způsob vyvolávání, kde finanční náklady mnohonásobně převyšují, nemluvě o časové náročnosti.

Zájem o klasickou černobílou fotografii ve mě kdysi vyvolala stará „dvojoká“ zrcadlovka Flexaret V, vyrobená českou firmou Meopta, která se ukrývala v rohu naší půdy po dlouhá léta bez povšimnutí. Jednoho dne během vyklízení starých krámů (znáte to jistě každý) jsem se nad tímto kouskem smiloval a okamžitě mě napadlo, zda budu schopen uvést tento stroj do provozu, ba dokonce zvládnu-li naučit se s tímto kouskem fotografovat. První fotografie na sebe nedaly dlouho čekat, avšak brzy jsem si uvědomil, že skutečný výraz dostane váš pohled z objektivu až v momentě, kdy celý proces vyvolání je uskutečněn vámi a ručně bez asistence strojového zpracování fotolabů. Za nejdůležitější krůček tedy považuji navázání spolupráce s atelierem Fotorenesance, kde pod dohledem Karla Koutského jsem získal potřebné zkušenosti pro vybudování vlastní temné komory a začal jsem tedy vyvolávat vlastnoručně. Zde se patří podotknout můj velký dík tobě Karle za neutuchající podporu v cestě, kterou jsem si zvolil.

V současné době se nejčastěji věnuji volné tvorbě, která pro mě představuje svobodu projevu a zároveň prostředek k zachycení obrazů z různých cest po celém světě. Zároveň jako doplněk ke svému koníčku nabízím řemeslo zpracování černobílé fotografie pro účely svatebních obřadů či ateliérových fotografií dle přání zákazníka. Veškeré fotografie včetně procesu vyvolání negativu, zpracovávám pouze ručně, přičemž materiál je pořízený středoformátovými fotoaparáty, což zaručuje i velkou míru detailu oproti klasickým kinofilmům.

Neváhejte tedy vstoupit do světa klasické fotografie, která již úspěšně přežila generace našich předků a zároveň představuje hmatatelnou součást našich bohatých dějin již po několik století.

http://vintage-photography.eu/