Vernisáž Petr Malina: City time

Do 30.4.2015 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná výstava Petra Maliny: City Time.

Text Kateřiny Tučkové o Petru Malinovi z roku 2007:

Petr Malina (1976) je absolventem Akademie výtvarných umění, malířského ateliéru Jiřího Sopka. Stejně jako jeho učitel zůstává Malina věrný malbě. Soustředěně se věnuje zachycení zdánlivě banálních „momentek“ z vlastního života.

Během studia na akademii absolvoval i dvě zahraniční stáže, při nichž se setkal s různými druhy vedení. V německém prostředí, které je tradičně blízké českému školství, prošel malířským ateliérem profesora van Dulmena v Karlsruhe. O rok později studoval na Middlesex University v Londýně a setkal se tam se zcela odlišným systémem školy – přišel do prostředí, kde neexistovaly jednotlivé ateliéry a nejzásadnějším aspektem byl fakt, že všichni členové školy měli možnost pracovat v ohromné bývalé tovární hale dohromady a byli vzájemně konfrontováni se všemi druhy umění, klasickými přístupy i individualistickými experimenty, které v prostoru školy vznikaly. Přesto je pro něj jednoznačně nejpřínosnějším obdobím doba pobytu v Sopkově ateliéru.

„Asi nejzásadnějším přínosem, který mi ateliér Jiřího Sopka poskytl, byla možnost pracovat v úzkém kruhu se svými spolužáky (P. Šmídem, D. Davidem, F. Černým, R. Šalandou, Z. Sedleckým). Vzájemná každodenní konfrontace a komunikace byla pro mě největší motivací, ovlivněním i poučením. A i když Sopko sám komunikuje ve srovnání s některými jinými profesory méně, mně jeho volný přístup vyhovoval. Hlavním pilířem jeho výuky totiž není diskuse, ale právě výběr talentovaných studentů ateliéru, v jejichž vnitřní sílu a následné samostatné formování věří.“

Petr Malina se už během studií formoval ve výrazného autora. Zabývá se výhradně obrazem: figurální malbou s přesahy ke krajinomalbě, případně k zátiší. Žánrově se nikdy nevychýlil od nastoupené linky, od počátků propracovává své klíčové téma. Tím se stal sám jeho život, jeho osobní vzpomínky nebo prožitky jeho blízkých. Nejprve na základě akvarelových kreseb nezávislých na prožité realitě, později na základě fotografií pořizovaných náhodně jím nebo jiným z rodinných členů a v současnosti na základě fotografií, v nichž se snaží zachytit už předchozí konkrétní představu, buduje soukromě veřejný prostor svých maleb. Skládá jej ze střípků vzpomínek, událostí, které vycházejí z jeho osobní minulosti. Nepokouší se o svět fikce, nadreality, je pohroužen do světa vlastních prožitků. Nabízí tak divákovi konfrontaci jeho životní reality se svou vlastní, častěji banální, někdy exotickou – ač jej pouští pouze do předsálí a vyhýbá se absolutnímu soukromí a intimitě.

Zavádí nás do města, kulturního prostředí, do parků a do jiných míst aktivního odpočinku. Setkáváme se s ním na procházkách po mořském břehu, po břehu jezera, po stráni, za jejímž vrcholkem je vidět střecha chaty nebo vzdálená silnice, po níž ujíždí automobil. Z běžně prožívané reality si Petr Malina vybírá ty poetičtější motivy. Vyzařuje z nich touha po klidu, vydechnutí, radost z odpočinku.

S tím koresponduje i autorův temperament: v době klidu Malina rozpracovává úzký námětový okruh s poctivou soustředěností a vyčerpávající umanutostí. Na druhé straně je schopným organizátorem, za kterým stojí už nejedna výstavní akce – „6. května“ v NoD Roxy nebo „Artnow.cz“ v pražském Mánesu. Malina je také hybnou silou kroužku nedávných absolventů Jiřího Sopka.

Pro něj osobně však byla klíčovým momentem výstava ještě o něco starší – výstavní projekt „Léto na Lidu“ na Staroměstské radnici v roce 2002. „Namaloval jsem tam soubor asi deseti dvoumetrových pláten, která byla tehdy vcelku úspěšně přijata odbornou veřejností i diváky a která mi dala také sebevědomí k pořádání pozdějších větších skupinových výstav. Po 90. letech, kdy u nás malba rozhodně nebyla preferovaným uměleckým médiem, dokonce byla některými kruhy označována za mrtvou, to nebylo jednoduché. Myslím, že jsem alespoň částečně přispěl k tomu, že je dnes na malbu opět pohlíženo jako na současné živé médium.“ Text: Kateřina Tučková