Vernisáž skupinové výstavy Pixel Blossom

Do 21. 8. 2026 je v Art & Event Gallery Černá Labuť, Na Poříčí 25, Praha 1, 8.patro výtahem, přístupná pouze na předchozí objednání velmi zajímavá a silná skupinová výstava Pixel Blossom.

Výstava představuje tvorbu sedmi mladých autorů a autorek, které propojuje hledání vlastního výtvarného jazyka a současný pohled na umění.

Vystavují: Dominika Vyskočilová, Nicol Budínová, Sára Ciprová, Enisa Skoko, Alisa Okisheva, Matěj Pavelka, Ema Prosová.

Kurátoři: Dominika Vyskočilová a Ondřej Škarka.

Kurátorský text Dominiky Vyskočilové:

Pixel Blossom prezentuje soubor výrazných současných umělců a umělkyn, kteří se nebojí vystupovat z tradiční malby jako média k její experimentálnější poloze a materiálové rozmanitosti.

Jak již název výstavy napovídá tématicky osciluje mezi inspiračními zdroji vycházející z postinternetu a východní asijské kultury. Výstava však není její pouhou adorací, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nýbrž křehkou výpovědí jedné generace, týkající se otázek autenticity a identity.

Kde se stírají rozdíly mezi realitou a fikcí? A Kolik já v digitálním rozhraní vlastně existuje?

Lze skrz avatarismus sledovat naší digitální stopu? avatarismus je rozhodně jedním z klíčových témat výstavy. Je vstupní branou, jak se lze promítnou do konkrétní situace, scény či hry co nejautentičtěji. Postava zde není konkrétní osobou, ale otevřeným nositelem zkušenosti či komunikačním kanálem, skrz který lze nahlížet na současnou přeinformovanost nebo obecnou globalizaci kultury. Jeho vzhled je vizuální hrou, kterou lze použít k rychlému záznamu a demonstrativní změně identity. Naši identitu ale necharakterizuje jen obsah, co konzumujeme, ale i prostředí ve kterém se nacházíme.

Mohl bych být někým jiným, kdybych žil v jíné zemi, jiných podmínkách a jiném socioekonomické zázemí?

Dostáváme se tedy k tomu, že identita není stabilní kategorií, ale proměnlivou vizuální konstrukcí, sebeinscenací i způsobem komunikace s okolím. Dalším spojovacím vodítkem mezi autory je jistý dualitní princip. Popová estetika využívá kontrast absurdity a vážnosti. Je využívána ne jako vizuální styl, ale způsob práce s významem. Popkulturní obraz je bodem, který je přístupný a srozumitelný, zároveň ale otevírá prostor, kde se jeho významovost vrstí a otevírá hlubší interpretace dotýkající se i vážných témat jako jsou sexualizace a objektifikace. Tato dualita je ale na výstavě přítomna ještě jednou a to v materiálovém kontrastu, který často snoubí jeho měkkost a tvrdost obsahu. Zmíněná měkkost, je zde prezentována hlavně přesahy do textilního média. Materiál jako nositel identity a paměti tradičně kontextualizován ve spojení s ženskou domácí prací se rekontextualizuje do pozice vizuálně expresivní demonstrace. Zajímavým momentem, je také jakési napětí mezi hmotným a nehmotným. Návrat k rukodělnosti a touze po tvorbě vlastníma rukama se může zdát v tématickém rámci až šokující. Výběr řemesla zde není nostalgickým gestem, ale vědomou volbou. Prezentuje rozmanité polohy přemýšlení o obrazu a jeho materiálovosti.

Kurátorka výstavy Dominika Vyskočilová