Vernisáž Eva Šuhájek: Tajemství čísla 40 – cesta transformace

Do 31. 7. 2026 je v Café Husovka, Husova 242/9, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Evy Šuhájek: Tajemství čísla 40 – cesta transformace.

Autorčin text k výstavě:

Existují čísla, která nejsou pouze čísly. Čtyřicet je práh, biblická poušť, čas mlčení, ve kterém se něco starého rozpadá a něco nového ještě nemá jméno. Čtyřicet dní a nocí, biblický čas zkoušky, mlčení a zjevení. Čas, kdy se člověk ponoří až na dno vlastního nitra, aby mohl vystoupit jiný.

Čtyřicet dní Ježíše na poušti. Čtyřicet let putování. Vždy stejný pohyb: dovnitř, do nejistoty, pryč od pevné půdy, a teprve tam začíná skutečná cesta.

Tato výstava je vizuálním deníkem takového pohybu. Soubor obrazů vznikl z většiny v průběhu čtyřiceti dnů intenzivního ponoření do tvůrčího procesu, který si vyžadoval hlubokou víru, odvahu a důvěru. Odhodit očekávání i potřebu jakékoliv kontroly, nechat padnout nároky a vstoupit do labyrintu bez záruky výstupu. Tři obrazy, které výstavě předcházejí, nejsou prolog v tradičním slova
smyslu. Jsou stopami, předzvěstí, jako proroctví vyřčená dříve, než bylo plně rozuměno jejich
smyslu.

Zdrojem těchto obrazů jsou sny a vize zachycené co nejbezprostředněji, dříve než je přikryje slupka
vědomé interpretace. Každý obraz vyrůstal z hluboké kontemplace a duchovní praxe, z toho tichého
místa, kde se nevědomí a modlitba dotýkají. V mé tvorbě pracuji s nástroji jungiánské analýzy, s
aktivní imaginací, sny, archetypy, s vrstvami nevědomí, které jsou obsaženy v symbolech. A
zároveň s Písmem, ne přímo jako s textem, ale jako s živoucím terénem, skrze který se člověk
pohybuje.

Má cesta, aniž bych to na jejím začátku věděla, vedla přímo do srdce. Do místa, kde jsem potkala
Marii, ne jako ikonu, ale jako přítomnost, která unese vše. Naučila mne, že její dotyk může utrpení
ne zrušit, ale proměnit, udělat bolest transparentní, a tím vlastně krásnou. Tato série obrazů
nevznikala pro oko, ale pro něco, co leží za ním. V jungiánské tradici existuje pojem psychoid,
vrstva, kde se psyché a hmota přestávají lišit, kde sen a skutečnost sdílejí stejnou látku. Tyto obrazy
jsou z té vrstvy. Vznikaly v místě, kde hluboká kontemplace a nevědomí hovoří jedním hlasem, kde
to, co přichází ve vizích, není obrazotvornost, ale pravé vidění.

Pod vším tím pulzuje jeden tichý, nepojmenovaný proud. Cosi jako světlo ještě před dopadem,
přítomnost, která existuje dříve, než si ji kdokoli uvědomí, dříve, než se dotkne čehokoli. Tato
výstava je záznamem toho, co se stane, když taková přítomnost projde člověkem jako světlo
hranolem: rozloží se a ukáže všechny své frekvence, kde každá z nich najde svůj obraz, svou
barvu,své místo na plátně. Tak vzniklo toto spektrum, ne jako záměr, ale jako důsledek.

Co zde vidíme je odraz na vodní hladině. Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance.
Žít v hádance ovšem nemusí znamenat být ztracen, hádanka sama může být odpovědí. A snad i
pozvánkou na cestu.

Na takovou, na kterou se nevychází s mapou. Jen s vírou a tichým tušením, že tvé srdce již důvěrně
zná to místo, kam teprve míříš.

MA Eva Suhajek

Eva Suhajek (*1996) je vizuální umělkyně, v současnosti působící v Praze. Studovala na
londýnské UAL: Wimbledon College of Art, a posléze zíkala magisterský titul z malby na Royal
Colege of Art. Svá díla vystavuje na skupinových i samostatných výstavách a pořádá vzdělávací
workshopy a přednášky pro veřejnost. V minulých letech se účastnila uměleckých rezidenčních
programů ve Spojených státech, Indii, Belgii a Polsku.