Vernisáž Gabriela Slaninková: It must be the weather

Do 13. 6. 2026 je v galerii Platforma 15, Písecká 15, Praha 3 (kousek od stanice Flora) přístupná velmi zajímavá výstava Gabriela Slaninková: It must be the weather

Otevřeno: Úterý – Sobota, 14:00 – 18:00.

Komentovaná prohlídka s autorkou a kurátorem: 13. 6. 2026 v 18:00.

Průvodní text kurátora Radka Wohlmutha:

Úniková fráze „To bude tím počasím“ obvykle slouží k trochu ironickému vysvětlování nevysvětlitelného. Gabriela Slaninková (1993) jejím prostřednictvím poukazuje na nálady a psychické stavy, které někdy přicházejí a odcházejí stejně nepostřehnutelně jako meteorologické změny. Zároveň je to klíč k obrazům, kde se realita prolíná s introspekcí a skutečné události se odehrávají víc v hlavě než okolním světě. 

Její malby zachycují chvíle, v nichž tělo zůstává přítomné, ale mysl se od něj vzdaluje. Postavy nebo tváře dívek, které formátem často odpovídají reálné velikosti, se u ní ocitají ve více či méně definovaném osobním prostoru, kde se životní situace transformují do podoby melancholických obrazů duševních stavů. Tento pocit bezděkého ocitání se „mimo sebe“ je pro Slaninkovou charakteristický. Figury jsou zjevně součástí svého reálného tady a teď, ale zároveň se propadají do vlastního univerza, vnitřního prostoru bez jasného příběhového ukotvení. Události se rozpouštějí do atmosféry naznačující tíhu děje, který však není možné vidět, jen tušit. 

Významnou roli hraje kolorismus. Gabriela Slaninková dokáže posouvat barevné ladění tak, aby se nenápadně podílelo na psychologii situace. Někdy je barevnost tlumená, jindy výraznější, její proměna může nevysloveně odrážet denní dobu nebo roční období, ale vždy je to vrstva, která je aktivní součástí scény. Tento motiv odpovídá obecnému principu „ne/pohybu“, který se nově objevil u jejích současných obrazů a podtrhuje napětí mezi bezvládnou fyzickou přítomností a mentální nedobytností.

A právě tady se její obrazy dotýkají něčeho obecnějšího. Okamžiků, kdy se člověk „vypne“, možná proto, že už není kam dál ustupovat. Nemusí nutně jít o dramatické zhroucení, jen o reflex přehlcené mysli, která naordinuje krátký výpadek. Třeba právě v tom to celé spočívá: na každého je toho někdy prostě už trochu moc. A nejjednodušší vysvětlení je jasné. To bude tím počasím.

Radek Wohlmuth, kurátor výstavy