Vernisáž Sára Konečná: Hothead

Vstupte do sauny, kterou airbrushové malby Sáry Konečné proměňují v místo osobního rituálu, transformace a intimního, téměř spirituálního, vytržení.

Vstoupit do sauny znamená dobrovolně překročit práh vlastního komfortu. Tělo se ocitá v prostoru žáru, potu a zranitelnosti, kde se hranice mezi očistou a vyčerpáním stává takřka jednotnou. Pro jednoho rituál relaxace, pro toho druhého prožitek intenzivní zkušenosti tělesné i psychické konfrontace. V obrazech Sáry Konečné není saunování předkládáno jako wellness zážitek, ale jako stav přechodu – mezi komfortem a jeho ztrátou, mezi kontrolou a odevzdáním a mezi tělem jako prostorem osobní zkoušky.

Sauna se v této perspektivě stává situací řízeného diskomfortu. Je to prostor, kde se člověk dobrovolně vystavuje extrému – teplu, vlhkosti, vlastnímu potu i pohledům druhých. Právě tento pohyb za hranici pohodlí je zde klíčový jako metoda. Tělo se ocitá v podmínkách, které ho nutí reagovat – rudne, dýchání je hlubší a pomalejší, na kůži se objevují kapky potu.

Specifickou vrstvu této zkušenosti tvoří ženská perspektiva. Sauna v ní není prožívána jako individuální tělesný výkon, ale jako sociální, takřka terapeutický prostor sdílení. V jeho páře se odehrávají neformální rozhovory, zpovědi i rozbory vztahů, které by jinde zůstaly nevyslovené. Fyzický diskomfort se tak stává paradoxním médiem blízkosti – teplo rozvolňuje hranice nejen kůže, ale i identity. Sauna vytváří unikátní časoprostor přítomnosti těla, žáru a myšlenek. Tento stav Konečná překládá do obrazů, v nichž se kapky potu stávají spojovacím motivem: kapky se objevují na povrchu těl a reprezentují význam fyzického přetížení i očištění v konzistentním vizuálním rytmu. V některých obrazech se tato tělesná zkušenost vědomě prolíná s křesťanskou ikonografií, čímž získává téměř sakrální rozměr a odkazuje tak k saunování jako ke skutečnému rituálu transformace.

Hlava ženy se sklopeným výrazem záměrně odkazuje k madoně. Její ticho není pasivitou, ale soustředěním, vnitřním stažením do prostoru, kde se pot stává i ekvivalentem slz. Vedle ní se objevuje mužské torzo pokryté kapkami, evokující tělo Ježíše Krista. V této rovině se saunování přibližuje obrazu utrpení – jako přechodový stav, v němž se tělo ocitá na hranici fyzické výdrže. Pot zde získává doslova význam „pocení krve“ – hraničního, nekomfortního zážitku, který je zároveň očistou i transformací.

Další obraz zachycuje hlavu, z níž explicitně sálají plameny. Tato vizualizace není metaforická v klasickém smyslu – spíše přesně artikuluje zkušenost, kdy se mysl v sauně ocitá v pocitu, že hoří a snaží se rozhodnout, kolik času ponechá tělo ještě sedět v horkém prostoru. Hlava se stává ohniskem, v němž se fyzické teplo mění v percepční intenzitu, téměř halucinatorní stav.

Jiné obrazy Konečná záměrně technicky nedokončila. Jejich otevřenost je výpovědí: nedokončenost zde představuje samotný princip transformace. Všechny obrazy jsou sjednoceny červenou barevností, která funguje jako vizuální teplota celé výstavy. Červená zde není pouze barvou, ale stavem: žárem, tlakem, vnitřním ohněm, který prostupuje jak tělem, tak obrazy. Tento intenzivní celek se vrcholně koncentruje v díle nazvaném 38 °. Název odkazuje k subtilní, ale zásadní hranici lidského těla. Zatímco 37 ° představuje normální tělesnou teplotu, pouhý jeden stupeň rozdílu už znamená stav, kdy tělo přechází do stavu horečky, ve kterém se už objevuje nevolnost. Tento jediný stupeň tak funguje jako metafora křehké rovnováhy mezi normou a jejím narušením – mezi tím, co ještě sneseme, a tím, co už nás mění.

V širším kulturním rámci je sauna zároveň fenoménem, který přesahuje individuální zkušenost. V Estonsku je například tradice kouřové sauny zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, což potvrzuje její hlubokou zakořeněnost jako rituální praxe, nikoli pouhé hygienické rutiny. Tento kontext dodává výstavě další vrstvu – saunování jako sdílený kulturní kód, který je zároveň archaický i současný, tělesný i symbolický.

Výstava HOTHEAD tak nevypovídá pouze o saunování, ale o těle v situaci intenzity – o jeho schopnosti vstoupit do diskomfortu, setrvat v něm a proměnit ho v zkušenost. O prostoru, kde se hranice mezi očistou a vyčerpáním, mezi bolestí a péčí, mezi jednotlivcem a komunitou, neustále přepisují v páře, horku a kapkách.

Sára Konečná (* 2002) se narodila v Praze, kde také žije a tvoří. Aktuálně studuje v ateliéru Malba 1 pod vedením Roberta Šalandy na pražské Akademii výtvarných umění.

text: Bára Alex Kašparová