Vernisáž Josef Vohrabal – Geometrie Pohybu

Do 31. 8. 2026 je v Art Palace Prague, Na Příkopě 858/20, Praha 1, přístupná krásná a rozsáhlá výstava Josef Vohrabal – Geometrie Pohybu.

Art Palace Prague uvádí retrospektivně laděnou výstavu brněnského malíře a hudebníka Josefa Vohrabala (1908-1994), jedné z nejpozoruhodnějších, a přesto neprávem opomíjených postav české poválečné moderny. Přestože je jeho dílo zastoupeno v nejvýznamnějších institucích, jako je Národní galerie v Praze či Moravská galerie v Brně, zůstával Josef Vohrabal po většinu života v ústraní svého suterénního ateliéru. Jeho souhrnné představení veřejnosti se tak stalo jedním z dluhů české kunsthistorie, který tato výstava splácí.

Vohrabalova cesta k umění nebyla přímočará. Celoživotní zkušenost kapelníka a hudebníka se v jeho malbě projevila jako vrozený smysl pro rytmus, harmonii a vnitřní řád. K soustavné tvorbě dospěl až po čtyřicítce, o to větší však byla jeho pracovní houževnatost. Výběr děl otevírají realisticky pojaté ženské akty, na nichž lze sledovat postupný přerod od figurace k tvarové stylizaci inspirované brněnskou scénou a okruhem malířů Bohumíra Matala či Jánuše Kubíčka. Malíř pracoval systematicky v promyšlených tematických cyklech, jejichž výslednou kompozici si vždy precizně připravoval ve svých pastelových studiích.

Zásadním milníkem v autorově vývoji byl rok 1973, kdy nahradil olejomalbu technikou enkaustiky. Právě práce s horkým voskem mu umožnila dosáhnout v malbě ojedinělé hloubky a „vibrace“ obrazové plochy. Josef Vohrabal tak dospěl k ryze modernímu projevu, v němž se realita tříští do dynamických geometrických znaků. Ve svých obrazech dokázal zkrotit chaos světa a vtisknout mu jasný, esteticky vytříbený řád.

………….

Josef Vohrabal se narodil v roce 1908 v Brně. Jeho životní cesta k umění nebyla snadná; od mládí musel pomáhat s obživou rodiny a prošel řadou dělnických profesí na stavbách i v továrnách. Paralelně se svou prací se s velkým nasazením věnoval hudbě, nejprve jako aktivní muzikant a později jako kapelník, což zásadně ovlivnilo jeho pozdější cit pro rytmus a kompozici v malbě. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků a pozdějšímu věku se nemohl věnovat akademickému studiu, a malířskému řemeslu se tak dopracovával soukromě. Klíčové pro něj bylo vedení brněnského krajináře Františka Myslivce a podpora profesora Františka Süssera.

Zásadní impuls pro jeho moderní směřování pak přišlo v 60. letech skrze přátelství s Bohumírem Matalem a Jánušem Kubíčkem, díky nimž definitivně opustil realismus a začal budovat svůj vlastní, geometricky konstruovaný obrazový svět. Právě v soustředěném ústraní suterénního ateliéru brněnského činžovního domu neustále zrál jeho talent a tříbil se jeho malířský cit. Od 70. let se Vohrabal plně oddal technice enkaustiky, v níž dosáhl mistrovství oceňovaného odbornou veřejností. Jeho dílo, budované s mimořádnou kázní a vnitřní svobodou, si postupně našlo cestu do nejvýznamnějších institucí, včetně Národní galerie v Praze a Moravské galerie v Brně. Josef Vohrabal zemřel v roce 1994 a zanechal po sobě úctyhodný umělecký odkaz, který dodnes potvrzuje svou nadčasovou kvalitu.