Vernisáž Radan Wagner a Jasan Zoubek: Dvacet

Do 30. 4. 2026 je v Galerii „Toyen“ v podzemí Informačního centra MČ Praha 3, Milešovská 1, Praha 3 (přímo na Náměstí Jiřího z Poděbrad), zdarma přístupná výstava obrazů Radana Wagnera a soch Jasana Zoubka: Dvacet.

Komentovaná prohlídka s autory: 28. dubna 2026 od 18 hodin.

Z textu Aleny Beránkové k předchozí společné výstavě Radana Wagnera a Jasana Zoubka:

Oba autoři díky osobní i tvůrčí blízkosti spolupracují na výstavních projektech již několik let.

Radan Wagner (* 1958) vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Na uměleckou scénu nastoupil v polovině 80. let. V počátcích své tvorby byl ovlivněn mimo jiné avantgardou počátku 20. století, jeho výrazovými prostředky byly především znak a symbol. Postupem času se jeho výtvarný projev proměnil na reflexi stavů a procesů vlastních či obecně lidských. V novém tisíciletí došlo ve Wagnerově tvorbě k dalšímu posunu, zaměřil se na dualitu světla a stínu, prostřednictvím níž spolu s geometrickými tvary dochází až k meditativním obrazům. Témata nachází v osobních příbězích, ale i v kosmologických zákonitostech. Slovy autora „obraz zjevuje často tiché vzrušení světem, jeho kmitání, třepotání, neustálé vyvstávání a zanořování“.

Ve Wagnerově tvorbě z posledních let převažují plošné geometrické kompozice jasnějších barev, které odkazují k přírodním dějům nebo k lidským příběhům. Kromě malířské tvorby je Radan Wagner činný na poli teoretickém, jako nezávislý publicista spolupracuje s různými periodiky, byl šéfredaktorem čtvrtletníku zaměřenému na výtvarné umění Revue Art.

Jasan Zoubek (* 1956) pochází ze sochařské rodiny Evy Kmentové a Olbrama Zoubka. Toto silné zázemí, vlastní výtvarný cit a zkušenosti ho dostatečně vybavily pro uměleckou dráhu. Záhy se prosadil na výtvarné scéně jako svébytný a neopominutelný sochař. Poprvé na sebe upozornil v roce 1981 na výstavě Sochy a objekty na malostranských dvorcích a od té doby pravidelně vystavuje u nás i v zahraničí.

Jasan Zoubek má velký smysl pro monumentalitu, z hlediska provedení jsou jeho díla nesmírně náročná. Pro svou tvorbu využívá snad všechny sochařské materiály, dřevo, kámen, papír, beton, osinkocement, bronz. Inspirací je mu především příroda, zrod i zánik, trvání i pomíjení, vrstvení. Abstrahováním přírodních a krajinných podnětů se dostává až ke geologickým procesům, jako třeba Puklina, Zlom, Vlnění. Zoubkův zájem o přírodu je nedílně spojen i se zájmem o člověka. Propojení člověka s krajinou proniká Zoubkovou tvorbou od počátku, kdy se věnoval převážně kresbě. Lidský otisk v krajině je blízký jeho haptickému pojetí sochy, ale i uvědomění si, že nedílnou součástí krajiny je přítomnost člověka, stejně jako se krajina promítá do člověka.

Text: Alena Beránková k výstavě v Litoměřicích (v roce 2019).