Vernisáž MICL (Michal Novotný): Mraky duhy

Průvodní text kurátorky Martiny Vítkové:

Meloun, máta, prasátka, limetka – také už se nemůžete dočkat léta? Čmeláčí extáze mezi pampeliškami, zlaté klasy, zmateně poletující motýli a psychedelické makové květy, rajská představa léta přichází s MICLovými obrazy. V polích vrní kombajny, nad mraky z duhy se prohání Bezstarostný jezdec a na plážích si pár buddies zašlo pinknout volejbálek, summertime madness. Malíř skládá šťastné příběhy do širokoúhlých horizontů. Náhodná setkání, meditující buddhové, smyslné lamy, červencový podvečer s bílou labutí, klidná čirá voda, to je radost ve všech barvách spektra. Nepotřebujete výhled oknem na moře, MICLovy obrazy jsou mnohem lepší…

Mraky, máky, prkna, inteligentní zoomorfové – prasátka a sloníci, obilí a mrkvoví piloti patří k malířovým evergreenům. Každá tvůrčí etapa přidává oblíbeným hrdinům novou vrstvu, vůni, dobrodružství. Prasátka už nejsou zlatá, ale stále přebývají v žitě. Nad lány obilí s kombajnisty se klene mezi mraky duha. Duhy je hodně, protože zvěstuje štěstí, a toho není nikdy dost. V Holandsku mlýn vypouští sedm barev spektra rovnou na oblohu. Usměvavě pozitivní obrazy jsou stejně vzácné, jako když vykoukne duha za dešťovými kapkami. Existují, ale cítíme ten zázrak.

Malíř a sochař MICL – Michal Novotný se narodil v Brně 20. února 1969. Absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění. Prošel třemi rozdílnými ateliéry, malířským, sochařským a intermediálním, pobyl u Jiřího Načeradského, Karla Nepraše a Jiřího Davida. Ve všech ateliérech musela být docela legrace. V roce 1995 spoluzakládal uměleckou skupinu Luxsus, jejíž členové si ve svém programu vytyčili “přiměřené“ honorování umění. A mnozí toho již dosáhli. Je také součástí uskupení Natvrdlí. Obvykle nepříliš lichotivé slovo odkazuje k vědomí tradice, zvláště ke zvyku věšet si barevné obrazy doma na zdi. Velmi experimentální zlozvyk.

MICL od devadesátých let prošel několika signifikantními malířskými fázemi. Sochy se vyvíjejí více intaktně, materiál i forma se proměňují jen lehce, humor je stále přítomný. Sochařské typy přecházejí ze tří do dvou dimenzí a zase zpátky. Sochařská reflexe je oblíbeným námětem MICL pláten. Nejvýznamnější prostorovou prací je asi pocta Komenskému v Brandýse nad Orlicí, víc jak pětimetrový kolos, ale v autorově portfoliu jsou i různé varianty Sněhuláka. Sněhový muž z betonu nebo z pneumatik vám prostě neroztaje ani v létě. Velmi výhodná nabídka. Komorní pryskyřicoví chlapíci na létajících srpcích měsíce a mrkvích do každé rodiny.

MICL se zjevil s rozměrnými obrazy Velkých prken bezprostředně poté, co se letopočet přehoupl od jedniček ke dvojkám a nulám. Brzy přidal mořský svět v etapě Atlantida. Utopické vizi dominovala modrá, modrožlutá.

S černozlatými malbami přišel okolo roku 2010 v období hledání Eldorada. MICL ve své postmoderní fázi přeformátoval koncept Ada Reinhardta, že poslední obrazy, které lze ještě malovat, jsou černá pole. Všechna černozlatá plátna si dokážeme představit jako sochařské realizace, pískovcové či mramorové parky. Zlatisté lány za černé noci evokují jistý smutek po sochařské práci.

Rokem 2013 se malíř naladil na poussinovskou notu bukolické krajiny. Všímá si bílých kraviček pasoucích se u vodních hladin. Současně nechává rozkvétat červené máky – plevel vyvažovaný zlatem, jenž předurčuje kontakt s podsvětím. Mák má tragickou symboliku spojenou s dvacátým stoletím a modernitou. Červené květy vykvetly po první světové válce na polích, kde jsou pohřbeni vojáci zasažení yperitem. O dva roky později přichází umělec s návratem do lůna přírody, preislerovskými černými jezery. Jde možná o dočasný návrat, ale návodný.

S dobou covidovou souvisí Pastelová etapa. Barvy přestaly provokovat svou čistotou a plátna se zahalila do červánkového soumraku. Aktuální fáze je Duhová. Malíř využívá záměrně na každém obraze všechny barvy spektra. Hledá je prostřednictvím orákula – ínové roury od kamen, nebo starobylého cedníku, které krásně odrážejí realitu.

Všemi obdobími prolétá lehce autobiografická postava aeronauta, malíře mraků. Zlatočerné obrazy jsou převážně vážné, ale barevné okolo sebe víří šibalský prach, jež po jejich povrchu malíř rozhazuje už od začátku své tvůrčí dráhy. Výjevy na plátnech charakterizuje pružná, rozpínavá definice reality. Obrazy nelze pochopit jinak než jako bránu do dočasné autonomní zóny. Díky vizuálně chutným výjevům odpočíváme od gravitace. Je-li vaší touhou posnídat občas s anděli, zkuste MICLův obraz do kuchyně. Při ranní kávě jistojistě stihnete závod s Easy Riderem na červánkovém Harleyi. Občas zahraje neklidná struna i v idylickém bezčasí. Jestli malby popisují postapokalyptický svět, tak takový, kde věci už znovu dávají smysl. Kde je možné vystavět pevný domov z dubových prken, který něco váží a něco vydrží. MICLova plátna vyzařují jistotu, že život je si možné hravě užít, i když jsme bystří a inteligentní. Galerie Černá labuť je tím nejlepším místem přijít se zasnít mezi mraky duhy. Duha je vzpruha.

Kurátor výstavy: Martina Vítková