Vernisáž Ivo Škuta – Smolný den

Jak se ztotožnit se životem, ve kterém je každý den ten smolný? Jedna z odpovědí může být právě humor. A ten nechybí v díle Iva Škuty, přestože i jeho dny nesou množství zatížení.

Výstava Smolný den představuje soubor prací, v nichž se Ivo Škuta obrací dovnitř – k vlastním pocitům, pochybnostem a existenciálním tlakům, které však nikdy nezůstávají pouze osobní. Autor je zprostředkovává skrze portrétní a figurální obrazy, jež fungují jako zástupné postavy širší zkušenosti současného člověka, ale i jako autobiografická výpověď. Smolný den zde není jednorázovou událostí, ale dlouhodobým stavem: pocitem vyčerpání, tiché frustrace a neklidu, který se stal strukturální součástí dnešní reality.

Škuta ve svých obrazech tematizuje environmentální žal a ekologické problémy, konzumní společnost, narušené mezilidské vztahy, krizi středního věku i obecné selhávání společenských mechanismů, které měly poskytovat oporu a směr. Tyto motivy jsou často ilustrovány explicitně a kondenzovány do výrazových gest nebo samostatně výpovědních fragmentů.

Portréty, zcela nejnovější Škutovy práce, často působí jako momentky zachycené těsně po nějakém vnitřním zlomu – v okamžiku, kdy se únava, stud, vztek nebo rezignace nedají dál skrývat. A neskryje je ani jejich majitel, protože obvázaná hlava chtě nechtě poutá pozornost. Právě ke smůle, která u něj trvá déle než jeden den.
Výrazným rysem Škutovy tvorby je jeho grafický způsob malby. Autor pracuje s plošností, jasně vymezenou konturou a zjednodušeným tvarem, který má blízko k ilustraci, plakátu či vizuálnímu znaku. Jeho skládání obrazu je vrstevnaté – vytváří pozadí a do něj zasazuje další plány. Barva je používána úsporně, ale důrazně; často v souladu s původní zobrazovanou realitou, nikdy však tak, aby manipulovala či transformovala výpověď a diváka nechala tápat. Naopak je mu návodnou formou, která skrze kombinace akrylu, spreje a jemných airbrushových přechodů vytváří napětí mezi rukodělností a téměř počítačově precizní estetikou. Tento rozpor je u Škuty klíčový: obrazy působí na první pohled přístupně až hravě, ale nesou v sobě tíhu témat, která s lehkostí kontrastují. Škuta netvoří jinotaje, přináší konkrétní sdělení napřímo a jeho jednoznačnost dotváří ještě skrze samotný název obrazu. Ten je důležitou součástí díla a diváka tak nenechá o obsahu pochybovat. Názvy nejsou pouhým doplňkem, ale plnohodnotnou významovou vrstvou. Často posouvají interpretaci, ironizují obrazovou situaci nebo naopak odhalují její existenciální vážnost. Název zde funguje jako druhý hlas – někdy cynický, jindy zranitelný – takový, který s obrazem vstupuje do dialogu a rozšiřuje jeho čtení.

Tento pocit vnitřního přetlaku, který Škuta maluje, popisuje filozof Byung-Chul Han jako typický stav současné společnosti. Ten ve svých textech opakovaně tematizuje společnost vyhoření, přetížení a permanentního výkonu. Hanova analýza psychické únavy, environmentálního smutku i rozpadu autentických vztahů nachází v Škutově malbě vizuální ekvivalent. Postavy na obrazech jako by nesly stopy „únavové společnosti“ – nejsou oběťmi vnějšího útlaku, ale vnitřního tlaku, který se stal neviditelným a o to účinnějším. Smolný den je tak nejen osobním přiznáním, ale i obrazovou studií kolektivního stavu mysli. Škuta dokáže prostřednictvím zdánlivě jednoduchého, graficky jasného obrazu otevřít komplexní otázky současné existence a ukázat, že osobní pocit selhání je často jen symptomem mnohem hlubší společenské krize.

Výstava Smolný den nabízí divákovi prostor ke ztotožnění i ke sdílení nepohodlí. Nehledá odpovědi ani útěchu, ale přináší pocit sounáležitosti. Zvlášť pro ty, kteří Smolný den zažívají častěji, než je únosné.

Ivo Škuta (* 1989) se narodil ve Frýdku-Místku. Absolvoval na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde studoval v ateliéru malby pod vedením doc. MgA. Františka Kowolowského. Aktuálně žije a tvoří v Ostravě.

Text k výstavě: Bára Alex Kašparová