Vernisáž Jan a Helena Lukasovi: La Vita Italiana

Do 18. 11. 2025 je v galerii Artinbox, Perlová 3, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Jan a Helena Lukasovi: La Vita Italiana.

Podzimní výstava v Artinbox Gallery představuje fotografie otce a dcery, Jana a Heleny Lukasových, inspirované Itálií – zemí, která sehrála zásadní roli v jejich životě i tvorbě. Výstava připomíná 110. výročí narození Jana Lukase i letošní jubileum jeho dcery Heleny.

Jan Lukas (10. srpna 1915, České Budějovice – 28. srpna 2006, New York) byl český fotograf, který se stal legendou české fotografie. Tematická šíře jeho tvorby sahá od krajinářských fotografií přes reportáže až k portrétu. Patří k zakládající generaci českých fotoreportérů.

Fotografovat začal jako dvanáctiletý. Nejstarší pokusy jsou z Prahy roku 1929. V sedmnácti byl přijat do prestižního Českého klubu fotografů amatérů. Vývoj jeho díla, dokladovaný na výstavě Klubu v roce 1937, komentovaly pozitivně Lidové noviny.[1] Spolupracoval s časopisy Ahoj na neděli, Eva atd. Od roku 1935 do roku 1936 studoval ve Vídni grafickou školu. Ve 30. letech pracoval pro evropské magazíny včetně legendárního Lilliputu. Hodně cestoval po Československu i zahraničí; vznikla řada významných snímků (např. Na laně). Roku 1936 nastoupil jako kameraman ve filmových ateliérech firmy Baťa ve Zlíně. Nejvýraznějším filmem byla reklama na pneumatiky (Silnice zpívá) z roku 1937. Jako jediný fotograf se v říjnu 1939 zúčastnil výstavy skupiny Sedm v říjnu s baladickou reportáží Země a lidé.[2] Významný je jeho Pražský deník 1938–1965, obrazové svědectví o zkáze demokracie a nástupu dvou totalitních režimů. Jako profesionál fotografoval Edvarda Beneše v tragickém roce 1938, Prahu obsazovanou nacisty, soud s válečnými zločinci v roce 1946, nástup komunistů, život v padesátých letech i Louise Armstronga v Praze 1965. Fotografická reportáž Moskva z roku 1963 byla po vytištění zničena, protože velvyslanec Sovětského svazu ji shledal „příliš pesimistickou“.

V roce 1965 emigroval přes Jugoslávii na Západ a následujícího roku se přistěhoval do Spojených států. V letech 1965–1966 vznikal soubor Italský deník, který zachycuje deset měsíců, jež strávil s rodinou v italských utečeneckých táborech. Po příjezdu do USA začal pracovat na cyklu Ostrované, dokumentujícím život v místech, která jej „už doma v Praze nejvíce lákala, říkal jsem jim ’ostrovy svobody’“ – newyorský Manhattan, Starý Jeruzalém, Západní Berlín a Tchaj-wan. V 60. a 70. letech vznikl cyklus velkoformátových fotografií nazvaný New York / Pompeje.

Z Lukasovy rozsáhlé tvorby se zachovala jen část, mnoho negativů vzniklých před rokem 1965, se ztratilo; menší část z nich se v 90. letech našla ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Dochované Lukasovo dílo zahrnuje pětadvacet alb.

Zemřel v 91 letech v New Yorku, po více než rok trvající nemoci.

Fotografka Helena Lukas (*1950, Praha) považuje za svůj domov Prahu, New York i Řím. Z těchto a mnoha dalších míst pocházejí snímky plné barev, pohybu a poezie. Výstava představí fotografie, z posledních let autorčiny tvorby. Helena Lukas má fotografii v genech a pod kůží. Vyrůstala obklopena fotografiemi svého otce, legendárního fotografa Jana Lukase. Pomáhala mu v temné komoře i při sestavování fotografických knih. Provázela ho na jeho cestě z Československa přes Itálii do USA. Dnes spolu se sestrou spravují jeho rozsáhlou pozůstalost. Nejnovější tvorba Heleny Lukas se ovšem od díla jejího otce liší (i když v pozadí bychom jistě našli různé spojitosti). Její snímky jsou barevné, pořízené digitálním fotoaparátem. Autorka často zabrousí až k malbě světlem. Jinde se zas přiblíží k barevné dokumentární fotografii, ovšem vždy se silným citem pro výtvarnou stránku – co do barev a kompozice. Přístup k fotografovaným subjektům je zvídavě ženský, často emotivní či nostalgický.