Vernisáž výstavy Periferie a refugia – Pražské nouzové kolonie
Do 31. 10. 2025 je v galerii Zámku Veleslavín, Veleslavínská 1, Praha 6 (cca 5 – 10 min pěšky od metra Nádraží Veleslavín), přístupná velmi zajímavá výstava Periferie a refugia – Pražské nouzové kolonie.
Ve čtvrtek 16. 10. 2025 vás zveme od 18 hodin na koncert, video projekci a diskuzi na téma „Kde začíná a kde končí periferie?“
Výstava Periferie & Refugia je o (nouzovém) dlení, bydlení i nebydlení a ukrytých koutech pražských. Dokumentární fotografie Aleny Dvořákové, Viktora Fischera a Petra Stibrala z nouzové kolonie Na Slatinách, série o cestách a úkrytech kolem metropole, včetně opuštěných i obývaných míst kolem Veleslavína Petra Zewlakka Vrabce a videodokument Marka Matviji a Epose 257 o jednom z příběhů obyvatel periferie.
Dělnické kolonie a chudinská refugia – třeba neochočené ostrovy městské vegetace považujeme často za nechtěný, někdy dokonce rušivý prvek v těle velkoměsta. Nebylo to tak vždycky: mezi válkami nouzové a dělnické kolonie v Praze tvořily poměrně velkou část bytového fondu. Ještě v 50. letech minulého století sociální sociální geograf Ctibor Votrubec napočítal v Praze 61 chudinských osad a kolonií. Dočasná legálně i nelegálně upravená území k bydlení jsou součástí demografie Prahy, i většiny velkých evropských měst. V hlavním městě je dnes bez domova nejméně 2000 lidí, kapacita azylových domů a ubytoven nestačí a kdo je v nouzi má malou naději získat dostupné bydlení. Jedni se stěhují na venkov, jiní hledají přístřeší v dočasných útočištích, improvizovaných úkrytech bez elektřiny, vody a hygieny. Na taková místa narazíte když se vydáte do opuštěných končin, podle potoků, nebo železničních tratí.
Před rokem 1938 kolonie Na Slatinách na pomezí Michle, Záběhlic a Vršovic čítala asi dva a půl tisíce obyvatel. Žili tam dělníci z nedaleké Michelské plynárny i bývalí legionáři. Slatiny měly občanskou vybavenost, sportovní, kulturní a politické spolky, své živnostníky, řemeslníky, obchodníky, uživila se tam modlitebna a několik hospod. V 50. letech někteří Slatiňáci využili nabídku přestěhovat se do paneláků. Devastace místa pokračovala po roce 1989: venkovská atmosféra mizela, poetická a zelená zákoutí obsadili provozovatelé pokoutních autoservisů a vrakovišť, přibylo smetišť, vyhořelých domků a zpustlých zahrad, kde žili ti bez domova. Slatiny jsou dnes druhé největší území, které má podle Metropolitního plánu být asanováno, čili proměněno na další ze satelitních čtvrtí pro movité.
Nouzové a dělnické kolonie jsou sice ohrožené biotopy ale nezmizely docela. Spíš se rozpadly do úkrytů v příkrých svazích a vedle mokřadů tam, kde se podnikatelé obávají stavět. Tam najdete mýtiny, kde přežívají naši nejchudší, často anonymní spoluobčané. Jejich DIY architektura vyhlíží nuzněji, než svépomocí postavené domečky ve starých dělnických koloniích. Periferie & Refugia navazuje na minulou výstavu Slatiny ve fotografii v Galerii Rohovka v roce 2023.
Alena Dvořáková v rámci studia na FAMU vytvořila foto-dokumentární cyklus “Nouzová kolonie Na Slatinách”, kde zaznamenala život obyvatel kolonie začátkem 90 let. Soubor obsahuje i rodinné fotografie, které jí půjčili “Slatiňáci” a snímky Viktora Fischera. Autorská dvojice Alena Dvořáková a Viktor Fischer spolupracují od roku 1992 na humanitárních a ekologicky zaměřených projektech. Realizovali mnoho autorských výstav a vydali publikace Misie o životě řádových sester, nebo Voda. Kurátorsky připravili výstavy „Česká humanitární fotografie 1990-2000“ a „Povodně 2002“. Jsou držitelé dvaceti cen Czech Press Photo včetně ceny UNICEF a Grantu primátora Prahy a bronzové plakety Osobnost české fotografie 2005, finalisté World Photography Awards a ceny Leica Oscar Barnack 2002.
Petr Zewlakk Vrabec se věnuje dokumentování pouličních protestních hnutí a terénnímu výzkumu pražských periferií. Snímky zveřejňuje několik let na sociálních sítích v albu „Periferie Prahy“. Na toulkách zachycuje odvrácenou, často smutnou tvář metropole. Slatiny byly jednou z lokací, kam se opakovaně vrací. Zewlak (1984) spolupracuje například s Unijazzem, UNI, Alarmem, Romeou, Greenpeace, Limity jsme my, Arnikou, Jako doma a dalšími iniciativami. Dokumentoval příběh autonomního sociálního centra Klinika a skupinu Terne Čhave. V kategorii Aktualita byl navržen na Czech Press Photo. Fotografuje festivaly Boskovice a Vlčkovice a publikoval v mnoha časopisech a novinách u nás i v zahraničí.
https://www.instagram.com/zewlakk_foto
Petr Stibral pro festival M3 Umění v prostoru, Mezi meziprostory v roce 2022 vytvořil dřevěný pomník kolonii Na Slatinách. Byl umístěn před vršovickým nádražím, dnes ho můžete vidět na Bohdalci. Pomník je připomínkou architektury, která se v posledních desetiletích vytrácí z mapy Prahy. Během přípravy vytvořil cyklus fotografických studií dočasné architektury.
Epos 257 / Marek Matvija – Místa mezi místy (video dokument)
Filmová esej Marka Matviji a Epose 257 zkoumá „vnitřní pražskou periferii, vznik a zánik míst a improvizovaných domovů. Divoké proplétání přírody, architektury a reliktů lidské činnosti“. Matvija a Epos 257 několik let sbírali materiál, nahrávali rozhovory s experty i s lidmi žijícími na ulici. Jejich spolupráce začala, když Epos 257 pracoval na instalaci Útočiště a část galerijní instalace poskytl jako přístřeší pro bezdomovce. Dokument se zabývá městskou periferií i otázkami práva na životní prostor.
Štěpán Soukup aka Epos 257 se ve svých intervencích do městského prostředí dotýká společenských témat a problematiky veřejného prostoru. Jeho identita byla dlouho neznámá. Je životním partnerem umělkyně Toy_Box.
Marek Matvija se zabývá filmem, videem a hrou na japonskou flétnu šakuhači. Jeho filmy a hudba spojuje křehkost, pomíjivost a promyšlené juxtapozice.
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution