Vernisáž výstavy fotografky Jany Plavec a novinářky Barbory Postránecké: Konečně doma

Do 3. 10. 2025 je v Cafe Prostoru_ , v budově Národní technické knihovny, Technická 6, Praha 6, přístupná velmi zajímavá a silná výstava fotografky Jany Plavec a novinářky Barbory Postránecké: Konečně doma.

Vyrustatdoma.cz

Na jaře 2021 vznikla iniciativa Vyrůstat doma, která během května, června a července téhož roku uspořádala na Malostranském náměstí v Praze několik happeningů na podporu zrušení kojeneckých ústavů. V centru Prahy, hned vedle Poslanecké sněmovny, jsme natahovali prádelní šňůry. Celý den přicházeli lidé a věšeli na ně dupačky, taky vzkazy a dětské obrázky. Vlálo to tam všechno jako symbol těch, kteří vyrůstají sami, bez rodiny. Parlament nakonec na sklonku léta 2021 po mnoha letech diskusí a snahy spousty lidí kojenecké ústavy pro děti do tří let skutečně zrušil.

Na náměstí tehdy byly taky dvě autorky, novinářka Barbora Postránecká a fotografka Jana Plavec. O pár měsíců později dostaly nabídku napsat o náhradní rodinné péči knihu. Jaké to je být pěstoun? Co všechno to obnáší? Co je to přechodné a co dlouhodobé pěstounství? Jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí? Potřebuje dítě znát svoji biologickou rodinu? Jak se vyrovnat s tím, když přijdete o mámu a tátu? Jaké to je, vyrůstat v dětském domově? Jaké to je, najít nový domov? Jaký rodič musím být, abych to celé zvládl?

Na knihu Náhradka navazuje výstava Konečně doma – fotky náhradních rodin jsou doprovozené úryvky z knihy. Výstava vznikla na podporu pěstounských a adoptivních rodin. Je putovní. Mohli jste shlédnout již od roku 2023 např. Na piazzettě ND nebo na náměstí v Chrudimi nebo na festivalu Rock for People 2024 v Hradci Králové a na mnoha dalších místech.

Fakta
V Česku žije v dětských domovech téměř 5 000 dětí. Od roku 2025 není možné umísťovat děti do tří let věku do kojeneckých ústavů. Výjimkou budou děti handicapované a velké sourozenecké skupiny. V kojeneckých ústavech bylo v roce 2022 celkem 138 dětí do tří let. Dětství strávené v ústavní péči nikomu neprospívá, dokazují výzkumy. Jako dospělí pak tito lidé častěji trpí psychickými problémy, mívají problémy ve vztazích i v pracovním životě.

Pokud se o dítě nedokáže postarat jeho biologická rodina, mělo by žít u pěstounů nebo se dostat do adoptivní rodiny. Stát by měl více podpořit biologické rodiny. Děti v Česku často končí v ústavní péči, aniž se předtím kdokoli snaží původní rodině pomoci. Řada dětí je rodičům odebíraná ze socioekonomických důvodů.

„Nebyla zvyklá na to, že ji někdo vezme do náruče a pohupuje s ní. Naučila se házet hlavičkou ze strany na stranu a samu sebe tím uspat. Neplakala. Když děti v kojeneckém ústavu zapláčou, často k nim nikdo nepřijde. Sestřičky nemají tolik času, aby každého chodily utěšovat. Dávat najevo emoce se učila až u nás.“

Barbora Postránecká
(* 1983, Praha)
Vystudovala Fakultu humanitních studií UK v Praze a v následujících deseti letech prošla regionálním zpravodajstvím MF Dnes, domácím zpravodajstvím na iDNES.cz a Lidovými novinami, věnovala se především školství. Nyní je s dvěma malými dětmi novinářkou na volné noze. Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy lidí, kteří neměli v životě takové štěstí jako většina z nás. Její text s názvem Myslíš, že se někdy vrátím domů, který vyšel v magazínu Reportér, byl nominován na Novinářskou cenu 2020. Společně s Janou Plavec publikovaly v časopise Heroine článek Druhý start. O zkušenostech s pěstounskou péčí obvykle vyprávějí pěstounky-ženy; Barbora s Janou však oslovily pěstouny-muže, aby své příběhy popsali oni. Založila iniciativu Vyrůstat doma.

Jana Plavec
(* 1979, Litoměřice)
Vystudovala sociální dokument na Fotoacademii Amsterdam a několik let se v Nizozemsku živila jako fotografka. Na základě jejího oceněného absolventského projektu o sídlišti Chanov vznikla kniha nominovaná do užšího výběru na cenu Unseen Dummy Award a magazín GUP ji poté zařadil mezi stovku nadějných talentovaný ch fotografů v Nizozemsku. Nejčastěji vyhledává témata týkající se menšin a společensky znevýhodněných jedinců; vždy se při tom snaží zachytit každodenní život. V letech 2015–2016 dokumentovala takzvanou uprchlickou krizi z pohledu dobrovolníka (výsledkem byla putovní výstava Já, uprchlík), dalšími důležitými tématy jsou bezdomovectví žen, romská minorita v evropském prostoru, aktivní občanská společnost, politický extremismus ad.