Vernisáže Jan Kostohryz, Alice Nikitinová, Hana Puchová: Mám se zout? a Nik Timková: you want this place to be everything

Do 12. 10. 2025 jsou v Meetfactory, Ke Sklárně 15, Praha 5, přístupné: v hlavní galerii Meetfactory velmi zajímavá skupinová výstava Jan Kostohryz, Alice Nikitinová, Hana Puchová: Mám se zout? a v galerii Kostka instalačně hodně náročná výstava Nik Timkové: you want this place to be everything.

Texty kurátora Jána Gajduška k oběma výstavám:

Výstava Mám se zout? v Galerii MeetFactory proměňuje tyto industriální prostory v imaginární bytovou jednotku a skrze díla Alice Nikitinové, Hany Puchové a Jana Kostohryze zkoumá domov jako proměnlivou scénu, kde materiální inventář, prostorová dispozice i gesta všedních předmětů vytvářejí důvěrně známé pole situací mezi sdílenou blízkostí i únikem do samoty.

Každé dílo zde plní dvojí roli: utváří věcnou, materiální strukturu bytu a zároveň jeho „lidskou“ vrstvu, v níž se odehrávají vztahové situace blízké každému z nás, kdo někdy sdílel kuchyňský stůl, prázdninové ticho či zažil chaos při stěhování. Díla vybrané malířské trojice ve svých zátiších i situačních scénách v pomalém voyeurském tempu mapují sdílené lidské rituály péče, paměti a intimity.

Výstava se tak divákům pokouší zprostředkovat zdánlivě známý a přece překvapující prostor, v němž se nostalgie prolíná se současností, prchavost času s touhou po trvalosti a jemnými odkazy na každodenní humorné situace, které ve vlastních obydlích prožil či právě prožívá každý z nás.

Jan Kostohryz (*1993) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliérech malby, figurálního sochařství a grafiky. Ve figurativních olejomalbách a sádrových reliéfech rozvíjí civilní poetiku všedních interiérů a banálních momentů ze života mileniálů – od pohledů do proměňujících se situací v interiérech bytů po prázdninové lenošení, do nichž téměř neznatelně vnáší rušivý prvek hmyzu coby banální, ale přesto existenciálně nabitou mikrohrozbu. Pracuje s napětím mezi intimitou osobního prostoru a jeho narušením a techniku malby střídá se sochařským reliéfem s prvky klasického kánonu. Za svou diplomovou práci obdržel Kunstpreis der Leinemann-Stiftung (2018) a roku 2021 se stal finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Jan Kostohryz působí na Akademii výtvarných umění v Praze jako odborný asistent v ateliéru Malba I pod vedením Roberta Šalandy.

Alice Nikitinová (*1979) je malířka česko-ukrajinského původu, která po studiu střední umělecké školy v Kyjevě absolvovala ateliér malby pod vedením Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě jako přesná pozorovatelka zobrazuje poetiku banálních předmětů a situací, které se téměř výhradně odehrávají v interiéru jejího bytu. Tato zátiší, kterým nechybí osobitý humor komponuje do barevně střídmých ploch a vedle malby příležitostně pracuje s prostorovou instalací či ilustrací. V roce 2010 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a v současnosti je společně s Matějem Smetanou vedoucí ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze.

Hana Puchová (*1966) je malířka a příležitostná ilustrátorka výrazně spjatá s ostravskou uměleckou scénou a skupinou „Přirození“. Absolvovala Ateliér ilustrace a grafiky Jiřího Šalamouna na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1991–1997), po studiích se vrátila do rodného města, kde od roku 1997 vyučuje výtvarnou výchovu a pravidelně vystavuje. Její portréty přátel a zátiší z bytových interiérů v pomalém, vrstevnatém rukopisu vytvářejí osobní i humornou historii každodenních rituálů péče, paměti a intimity. Hana Puchová společně s teoretikem Jiřím Ptáčkem povedou ateliér Malba I na Fakultě umění Ostravské univerzity.

…..

Výstava Nik Timkové v Galerii Kostka vytváří scénograficky komponované prostředí, v němž se nerozlišitelně prostupují interiér a exteriér, rub a líc, intimní a institucionální. Diváci zde mohou vstoupit do přiznaných kulis, usednout či dotýkat se instalace a skrze tuto haptickou zkušenost rozpoznat klíčové principy autorčiny praxe.

Timková dlouhodobě rozvíjí dekonstrukci oděvu směrem k textilní architektuře v nadživotním měřítku; propojuje materiální tělesnost textilu se sochařskou a scénickou funkcí, digitální koláž mísí s popkulturní, new-gothic, esoterickou či manga ikonografií a opírá se o DIY a postinternetové strategie apropriace. Instalace bude během trvání výstavy dále aktivována čtenářsko-performativními setkáními kolektivu Björnsonova, s nímž autorka sdílí feministické a ekofeministické zaměření i rituální práci s textem a tělem. Galerie Kostka se tak dočasně promění v laboratorní scénu, kde se společenské významy čtou skrze materiál, dotyk a sdílené rituály.