Vernisáž Vladimíra Klumpar a Matyas Pavlik: Co neřekneš, jiný uvidí

Do 10. 6. 2025 do 16:00 je v Galerii Kuzebauch, Říčanova 19, Praha 6 (tram Říčanova nebo bus Štefkova pak cca 500 m), přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Vladimíra Klumpar a Matyas Pavlik: Co neřekneš, jiný uvidí.

Průvodní text kurátorky výstavy Magdaleny Schnitzerové:

„Sklo je tajemství ohně a vody, je to pevná kapka času.“
Octavio Paz

Oheň a voda odrážejí mnoho kulturních, filosofických a alchymistických významů. Spojení těchto sil a jejich metaforický výklad bylo a je zásadní také pro kulturu Mexika, kde stálo v centru pozornosti svébytné Purhépechské civilizace. V jejím jádru vyvstává existenční otázka o (ne)konečnosti světa ve své cykličnosti. Ta byla založena na víře v křehkou rovnováhu mezi působením ohně jako síly slunce a vody jako zdroje plodnosti a obnovy. Hluboké propojení živlů se odráželo i v jejich pojetí umělecké činnosti. Symbolika ohně prostupovala keramikou s bohatými vzory, zpracováním kovů v podobě zlatých a měděných ozdob a vypalováním dřeva či hlíny při výrobě masek. Stejně tak symbolika vody, ztělesněná mnohými rybami, motivem vln, obřady u jezera Pátzcuaro. Hladina, zrcadlící se světlem svíček, dávala vzniknout jedinečnému dialogu o neutuchajících proměnách a jejich hmotném záznamu. Z oblasti jejich hlavního města Tzintzuntzan pochází původní zdroj vjemů, které nabývají svou podobu v tavených a ručně broušených artefaktech Vladimíry Klumpar a Matyase Pavlika z roku 2025. Jedinečné spojení dvougeneračního sklářského mistrovství odhaluje sled vzpomínek na formativní dětství a život v Mexiku, opakované návraty a následnou rezonanci v umělecké činnosti.

Autorka zde představuje nečekanou rovinu své tvorby: drobnější, hřejivé artefakty dle návrhů starších volných skic. V nich se prolíná přímá inspirace subtropickou faunou a flórou, symbolismem místa, odlišným tvaroslovím, které krystalizuje do příjemného spektra barev. Unikátním prvkem je hravá proporce, vznikající působením světla. Autorovy masky jsou volným pokračováním téhož motivu, s nímž experimentuje. Mění jeho velikost, tvar a atributy; v nejnovější sérii se soustředí na motiv tváře s tečkovanými vzory. Prvotní setkání s maskami pochází z jeho dětství v Mexiku. Během let proměňoval a následně ve skle reflektoval svůj vztah k těmto tichým a přesto výmluvným tvářím. Ty nyní komunikují mezi sebou, s ostatními artefakty a návštěvníky; společně tak vytvářejí půdu pro budoucí vrstvy paměti.

Kurátorka výstavy: Magdalena Schnitzerová