Zahájení výstavy David Böhm – Jiří Franta: Fabulant

Do 29. 9. 2024 je v Domě Fotografie GHMP, Revoluční 5, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a instalačně náročná výstava David Böhm – Jiří Franta: Fabulant.

Kurátorka: Denisa Václavová

Co když vidím něco zcela jiného než ostatní? Co je pozorované a co představované? Co je prožívané a co skutečné? A když propojím všechny části, uvidím celek?

Procesuální uvažování a postupy tvorby obrazů, které vidíte na výstavě umělecké dvojice Davida Böhma a Jiřího Franty připravené pro Dům fotografie, připomínají teorii o principu neurčitosti filozofa a vědce v oblasti kvantové fyziky Wernera Heisenberga. Schizofrenní povaha instalace, zdánlivě se replikující v obou patrech galerie, navozuje pocit rozostřeného vidění, zdvojeného vnímání a rozdělení diváckých perspektiv. Nabízí však i celou řadu povědomých i podvědomých významů a otázek.

Jiří Franta a David Böhm se společně už přes dvacet let věnují zkoumání živých procesů, které bezprostředně vycházejí z určitého místa a z témat, jež jsou v něm přítomna. Vnějším pojítkem je tu princip kresby, která však do sebe absorbuje všechny představitelné tvůrčí postupy. Stává se malbou, expanduje do prostoru, reprodukuje a rozvíjí sebe sama. Především se ale její těžiště přesouvá do různých forem performativních a akčních situací, kde se prvky dada a náhody mísí s postkonceptuálními přístupy.

Místo, tedy Dům fotografie Galerie hlavního města Prahy, přineslo téma záznamu, reprodukce a forem jejich šíření a sdílení. Téma fotografie, která, jak konstatuje teoretik Geoffrey Batchen, dnes nevzniká s cílem být vytištěna a stát se trvalým dokumentem, nýbrž s touhou být sdílena. Ne jako materiální objekt, nýbrž jako obraz – vizuální informace – a jeho odraz v sociálním prostoru se schopností brát na sebe podobu nejrozmanitějších médií, stylů a formátů. A každý z těchto obrazů existuje v nekonečnu verzí, které mohou existovat zároveň na mnoha místech i v různých časových rovinách.

Při tomto uvažování se prototypem sdílené informace stala autorům důvěrně známá dětská encyklopedie Už vím proč (1980) manželů Škodových s ilustracemi Vojtěcha Kubašty. Jde o strukturovaný heslář přírodních jevů a lidských vynálezů, jejichž podstata je tu vysvětlena srozumitelně a nekomplikovaně. Otázky, které dospělé pročítání encyklopedie přineslo, se ukázaly být různorodé a převážně naléhavé: Jak si vystačit s encyklopedickými hesly v době, kdy se svět přestal skládat z jednotlivých fenoménů, ale je stále více sítí nepoznatelných vztahů? Jak přistupovat k informaci tam, kde žádní dva pozorovatelé nevidí stejnou věc stejně? Jak dospět ke shodě, když každý z aktérů vypráví jiný příběh? 

Autoři výstavy – jak je jejich zvykem – nedávají odpovědi, jen konstatují, že na rozdíl od dětských let dnes vědí, že už nechtějí všemu rozumět. Co zbývá, je přijmout realitu bez možnosti jejího racionálního uchopení. Vnímat skrze intuici, smysly a emoce, které nakonec vždy rozhodnou o tom, zda se vzájemně shodneme, nebo skončíme ve válce. I proto se stěžejním principem při přípravě výstavy stal tvůrčí experiment, hra a náhoda, které přinášejí kontakt s živou realitou a jí vlastními principy neurčitosti a entropie.

Oba autoři tak spolu i každý po svém ohledávali možnosti a limity malby skrze dynamické a často nepředvídatelné procesy v interiéru studia i pod širým nebem. Neboť přibližování se přírodě/originálu znamená zároveň vzdalování se světu reprodukcí v podobě digitálních technologií a sítí, v nichž jsme zachyceni. Uvíznutí v místě, které se stále méně podobá našim snům a představám a stále více našim psychózám.

Poznámky autorů:

• Jak by vypadal svět, kdyby se Panně Marii narodila dvojčata?
• Dvě různé cesty, stejný cíl
• Po pádu na zem mi můj telefon všechny zprávy posílá dvakrát.
• Zdvojením probudíme potřebu srovnávání, znejistění, zmatení, nejasnost původu, výsměch kultu, původnosti.
• Otisk bez matrice
• Dvakrát namalované obrazy nejsou lepší nebo horší, jsou prostě dvakrát.
• Obraz jako skákání si do řeči, jako mluvení přes sebe, jako několik větvících se historek bez pointy.
• Mít názor se přeceňuje.
• Můžou se zvířata nudit?

Kurátorka: Denisa Václavová

Spolupráce: Karla Hlaváčková

Text: Denisa Václavová, Jitka Hlaváčková 

Grafické řešení: Štěpán Malovec

Architekti výstavy:  David Böhm a Jiří Franta