Vernisáž Jirka Houska – Hvozdy a bytosti

Do 2. 6. 2024 je v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava známého malíře Jirky Housky: Hvozdy a bytosti.

Jirka Houska studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. Zdeňka Berana, kde v roce 2012 diplomoval. Věnuje se především figurální malbě a to nejvíce portrétům. Mezi jeho časté náměty patří i krajina, ale i volnější malby z oblasti sci-fi, inspirované přírodními vědami či mytologií.

Autor využil členění galerie do třech základních prostor, v první části nejblíže vchodu se nachází nejnovější obrazová série s názvem Vodnice, tedy malby bytostí s adaptací na vodní prostředí, jako jsou plovací blány, či v jednou případě ploutve. Dále už nechává na divákovi, jakou interpretaci ohledně podstatě těchto bytostí si zvolí.

Jinak je pojatá prostřední stěna galerie.

Jestliže bylo nějaké tabu v ateliéru pana profesora Berana, u kterého autor studoval, tak to byl historismus. Pan profesor měl jistě pravdu, když trval na tom, že malba musí působit současně, nikoli jako z 19. století.

V sérii obrazů, které vznikly jako ilustrace pro román Ewraker, odehrávající se v 10. století byla ovšem příležitost toto tabu porušit. Ústředním obrazem série je portrét Kněžny Drahomíry,

který lze ovšem zrovna tak brát jako plně současný portrét archeoložky, oblečené v historickém kostýmu zhotoveném na základě soudobých poznatků.
I proto k těmto rekonstrukcím od počátku hledal určité doplnění, lišící se nejen malířskou formou, ale i obsahem, který naopak poukazuje na nejednoznačnost některých historických interpretací.

Paralelně začaly vznikat studie k abstraktním obrazům, které se postupně vyvinuly v sérii Ptačího písma, tedy obrazy evokující fragmenty nerozluštitelných starověkých piktogramů.

 V třetí části galerie představil autor průřez hlavními tématy, kterým se věnoval posledních 20 let. Jako první je to portrét paní Křížové, z roku 2004, zastupující naturalistický realismus.

Dále je to několik krajinomaleb soustředících se především na rychle se měnící meteorologické jevy, téma ke kterému se vrací soustavně.

Jsou tu rovněž dva akty, které přičleněnými atributy opět nabízejí různou interpretaci. 

Tuto část uzavírá několik obrazů s tématikou legendárních tvorů, jejichž existence není vědou dokázána, které vznikly okolo roku 2015, rovněž jako ilustrace a sice pro knihu cestovatele a badatele Ing. Jaroslava Mareše.

Vedle Ptačího písma jsou dalším protipólem k realismu volně pojaté malby ,,Kuřátko“ a ,,Večer u vody“, či dvojice ptáků, instalovaná na řetězy do prostoru atria. Ti představují také určité přesahy oproti zaběhnutému způsobu napínání plátna, či vnímání vnějšího rámu.