Vernisáž Antonín Kratochvíl: FACES

Pouze do 30. 3. 2024 je v DSC Gallery, Dlouhá 5, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava světově známého fotografa Antonína Kratochvíla: FACES.

Kurátor: Edmund Čučka

DSC Gallery představuje výstavu fotografií Davida Bowieho významného česko-amerického fotografa Antonína Kratochvíla. Diváci se tak můžou těšit nejen na snímky jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století, ale i na jejich zhotovení jedním z nejvýraznějších osobností světové fotografie vůbec. Snímky představují limitovanou edici děl zvětšených na barytové papíry, zasazené do výstavního konceptu Michala Froňka ze studia Olgoj Chorchoj.

Život Antonína Kratochvíla (*1947) připomíná dobrodružstvím a nebezpečím život mytologického hrdiny Odyssea. Po útěku z komunistického Československa v roce 1967 prošel uprchlickým táborem v Rakousku, vězením ve Švédsku, vážným zraněním ve francouzské cizinecké legii, až skončil v Nizozemsku, kde studoval fotografii na Akademii Gerrita Retveltda v Utrechtu. Když se pak v roce 1972 oženil s Američankou a přestěhoval do USA, začal fotit pro prestižní americké plátky typu Vogue, Rolling Stone, Playboy, Los Angeles Times Magazine, nebo Detour. Právě při spolupráci s nimi vyhotovil ikonické portréty Davida Bowieho, Keitha Richardse, Williama Defoa, nebo Liv Tyler.

I když utekl za svobodou do zahraničí, často se do nesvobodných zemí vracel jako dokumentární fotograf. Zaznamenával genocidu v Rwandě, život utečenců v Bosně, epidemii AIDS v Zimbabwe a aktivity drogových kartelů v Guatemale. V Etiopii byl uvězněn, nelegálně překračoval hranice v Iráku ve vypůjčené dodávce a v Afghánistánu ho chtěl negramotný voják zastřelit, protože nedokázal rozluštit jeho americký pas. Výsledkem Kratochvílova úsilí byly pak ikonické dokumentární fotografie, za která byl mimo jiné časopisem American Photo v roce 1999 zařazen mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie. Kratochvíl též obdržel tři ocenění World Press Photo a jeho díla byly vystavovány v Národní galerii i ve špičkových světových galeriích.

David Bowie byl nadčasový nejen svou hudbou, ale i kontroverzními společenskými tématy, které s chutí prosazoval. Například jeho album Earthling (“Pozemšťan”) z roku 1997, při jehož propagaci Kratochvíl Bowieho fotil na titulní stranu časopisu Detour, prolomilo harmonické i lyrické hranice industriálního rocku. Bowieho liberální přístup k sexualitě a genderu, náboženské pluralitě, a rasové rovnoprávnosti působily ve své době afektovaně a buřičsky, avšak dnes jsou nedílnou součástí politických diskuzí. Společenské nepokoje druhé poloviny 20. století ho stejně jako Kratochvíla nenechávaly chladným; otevřeně kritizoval nedostatek afroamerických umělců v repertoáru MTV, v albu “Tin Machine” otevřeně vyjadřoval svoji nechuť vůči fašismu a v písni „Black Tie White Noise” (1993) upozorňoval na rasové nepokoje v Los Angeles.

Když Kratochvíl fotil Bowieho, měli oba muži leccos společného – oba padesátníci, oba špičky ve svých oborech, oba hluboce kreativní lidé. Možná kvůli této blízkosti se Kratochvílovi podařilo získat důvěru Bowieho a vylákat ho z uzavřených podmínek studiového focení, zorganizované jeho asistenty a manažery, do ulic New Yorského Meatpacking District. Zde, v úzkých uličkách mezi bývalými fabrikami na balení masa pookřáli oba – Bowie kvůli absenci jeho upjatého personálu, Kratochvíl, protože kočičí hlavy v Meatpacking District mu připomínaly kočičí hlavy ulic Karlína, kde vyrůstal. Z jejich šestihodinového posezení vzešly seriózní i usměvavé portréty Bowieho, které můžete vidět v celé své kráse na této výstavě.

Kurátor Edmund Čučka považuje výstavu za splnění osobního snu. „Antonín Kratochvíl je mým osobním hrdinou,” dodává Čučka. “S jeho fotografiemi jsem měl možnost se setkat ještě za dob komunismu, když se mi do rukou dostal zahraniční časopis, ve kterém měl reportáž.”