Vernisáž Michaela Vélová Maupicová: Proměna

Tvorba Michaely Vélové Maupicové si právem získala výsadní postavení na české umělecké scéně. Motivy, se kterými autorka pracovala, jsou specifické především jedinečným vnímáním a tematizací určitých předělů a rozhraní, a to jak mezi výrazovými médii, tak i mezi samotnými uměleckými disciplínami a žánry. Přetvoření vztahu mezi dvourozměrnou kresbou a trojrozměrným objektem, schopnost dekonstrukce a restrukturalizace prostoru nebo výjimečný cit pro architektonizaci tvaru se pro Maupicovou stali zásadními aspekty její práce.

Za východisko její tvorby však přese všechno lze považovat médium kresby. Kresbu jako okamžitý záznam myšlenky, pohybu, rytmu. Ale také kresbu jako prostředek různorodých asociací, které spoluvytvářejí svébytné světy na pomezí tělesnosti a abstrakce. Odtud také můžeme sledovat autorčin smysl pro tematické cykly, série a proměny motivů.  

Výstava PROMĚNA představuje typická díla autorky – obrazy a kresby – z let 2012 až 2017. Zatímco předchozí fázi její tvorby charakterizovaly především sochy, objekty a objektové instalace, pro vystavené práce je naopak podstatný přechod ke strukturám. Ty autorce umožňují nejen opakování vybraného prvku, ale i experimentování s jeho řazením, překrýváním, mizením nebo barevností. Určitá hravost vložená do strukturálního řazení elementů zároveň generuje otázky spojené s tématem systému a řádu stejně jako s jeho narušením, kolapsem a rozpadem. Rozhraní řádu a chaosu se stává pro Maupicovou určujícím námětem, pro který nalézá adekvátní formu. 

„Název výstavy PROMĚNA postihuje základní tvůrčí princip Michaely Vélové Maupicové – nezůstávat spokojeně na místě, jít dál, vpřed, kamkoliv, kde lze něco nového objevit. Výzva prozkoumat dosud neznámé horizonty vystupuje jako torzo z předčasně ukončeného díla i jako autorčino poselství, které mezi řádky čteme v jejích obrazech,“ doplňuje kurátor výstavy Petr Vaňous.

Michaela Vélová Maupicová absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor Broušení a rytí drahých kamenů (1996–2001) a v letech 2002–2008 pražskou Akademii výtvarných umění (Ateliér kresby, Škola prof. Jitky Svobodové; Intermediální škola prof. Milana Knížáka). V roce 2009 obdržela druhé místo v rámci berlínské Kunstpreis der Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst a v tomtéž roce se stala finalistkou Ceny NG 333. Její práce byly součástí důležitých výstavních projektů, samostatně vystavovala mimo jiné v Národní galerii Praha (After Rembrandt, 2017), GASKu (Skladby mysli, 2016) nebo v Oblastní galerii Liberec (Hranice stínu, 2014). Zúčastnila se také mnoha skupinových výstav a její díla jsou zařazena v důležitých státních a soukromých sbírkách (NG, Praha; OG, Liberec; GASK, Kutná Hora; Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst, Berlin ad.). 

V roce 2019, rok po úmrtí, připravila umělkyni retrospektivní výstavu Galerie hlavního města Prahy v prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce v Praze, kterou doprovodilo vydání autorčiny monografie (Petr Vaňous ed.).