Vernisáž Lukáš Prokůpek: Proměny noci

Za své inspirační zdroje považuje zejména malíře, jako jsou Váchal, Panuška, Doležal, abychom jmenovali alespoň některé z české výtvarné scény. 

V posledním desetiletí experimentoval s několika médii, vystavoval především fotografii a videoart, ale také režíroval tři filmy a na dalších spolupracoval jako DOP. Dokončil práci na mezinárodním multimediálním projektu ponti // mosty, který byl v září 2023 představen v Praze.

Posledních 10 let věnuje noční fotografii a filmování. Na hranici viditelnosti a rozpoznatelnosti začíná svět, který je mu inspirací a který nechává často rozpadat na jednotlivé pixely, aby znejistěl příliš jasné formy. A tak věci působily více jako to, co jsou než, jak vypadají.

…………………………….

Výstava Proměny noci reprezentuje pár, pro autora typických děl z posledních dvou let, a dvě minisérie Noční změť a Až hrubý pokus o znásilnění měsíčního světla skleněným hranolem, taktéž z posledních let tvorby, avšak svou hrubostí a snivostí evokující spíše mladší tvorbu autora.

Fotografie svým formálním zpracováním připomínají spíš grafiku, je to díky vysoké zrnitosti v kombinaci velkých detailů a rozlišení, postupu, který jsem si vyvinul během let snahy o zachycení toho, co mě na noci, a hlavně na noci v lese, fascinuje. Přes pomíjivost a téměř až neexistenci hmotného světa, jako něčeho zcela závislého na mysli pozorovatele, jak nás učí současná kvantová fyzika, mě vždy znovu a znovu se stejnou intenzitou fascinuje, jaké neskutečné divadlo tvarů světla a stínů stojí za to, tomu světu rozehrát, pro každou pomíjivou sekundu našeho světa, klamavého to mihotavého mámení.

Použitím základního ohniska a neexhibováním při komponování, ale přímým se zaměřením na nepřikrášlené zachycení něčeho, co již samo o sobě je dokonalé, vznikají velmi klidné bohaté výjevy, které skýtají nekonečno zákoutí pro zvědavé oko plné imaginace, tak jako v předloze, však přeci jen již mým okem viděno. Stromy a les mým okem pozorován může poskytnout, bez zbytečného přikrášlování, jež tento svět nemá zapotřebí, dotyk něčeho, co je svou podstatou esencí klidu  a smíření se s hmotou.

Lukáš Prokůpek