Vernisáž Jaroslav Valečka: Neurózy a nevinnost
Do 28. 1. 2024 je v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná rozsáhlá, velmi zajímavá a často znepokojující výstava Jaroslava Valečky: Neurózy a nevinnost.
Průvodní text kurátora Adama Hnojila:
Manifest Stuckistů, mezi něž Jaroslav Valečka patří, obsahuje jeden zajímavý požadavek, který i přes svou provokativnost přiléhavě charakterizuje Jaroslavovu tvorbu.
Manifest klade požadavek na prozkoumání vlastní neurózy a nevinnosti. Tím se myslí, že umělec by měl aktivně a zodpovědně přistoupit k sebepoznání a pokusit se pochopit osobní pocity a zkušenosti. Poukazu na psychické poruchy nebo deprese je zde použito spíše obrazným způsobem, i když umělec samozřejmě může tímto průzkumem nalézt inspiraci pro svou tvorbu a reflektovat tyto aspekty ve svých dílech.
Manifest spíše zdůrazňuje důležitost autenticity introspekcí, která může vést k hlubšímu uměleckému vyjádření. V manifestu je kladen důraz vedle neurózy i na nevinnost. Ta je zde poukazem na legendárního Johna Ruskina, který o mnoho let dříve přišel s koncepcí „nevinného oka“, která patří k základům bádání o percepci.
Tento princip vlastně stojí v základech originality modernismu. Podle něj by měl být umělec nezkažený vlivem předchozích uměleckých návyků a jeho přístup by měl být bezprostřední a spontánní s tím, že by měl hledat inspiraci v přirozené a nezkreslené percepční zkušenosti. Cílem je vytvořit díla, která by vyjadřovala tuto autentičnost a předávala ji divákům. Valečkovo použití pláten větších rozměrů mu umožňuje soustředit se na syntézu vlastní reakce na místo a transformaci jeho jedinečné atmosféry podle vlastních představ. Vždy se jedná o konkrétní reálné krajiny a prostory, které doosidluje stafáží s hravostí sobě vlastní. V kompozicích tak defiluje bizarní svět reálných i fiktivních příhod v příslovečném kabaretním tempu.
Přes dvacet let Valečka zobrazuje svět, který oprošťuje od popisnosti s výraznou tendencí abstrahování a redukce. Ke krajinným i figurálním námětům přistupuje jako k subjektům spíše než k objektům. Na jedné straně je lehkost umělcova rukopisu a na straně druhé etika jeho představ. Příznačná je také i jeho absolutní loajalita k vlastní zkušenosti. Jednou z charakteristik celého Valečkova díla je rozsah, v jakém popisuje svět s neomylně konzistentní rovnováhou vynalézavosti a zaujatosti. Výstava je koncipována jako umělcova retrospektiva k jeho padesátinám, jejíž realizaci v původním termínu zabránila epidemie covidu.
Adam Hnojil
….
Jaroslav Valečka (*1972), je absolventem ateliéru Jiřího Sopka na pražské Akademii výtvarného umění a na kulturní scéně se pohybuje od poloviny devadesátých let 20.stol. Během své pětadvacetileté činnosti si vytvořil poutavý umělecký styl, pro nějž čerpá podněty z jemu blízkých severočeských Sudet, které jsou pro něj svého druhu panoptikem a zároveň i věčnou inspirací. Záměrně pracuje s literárním obsahem a nadsázkou. Programově se vrací k nízkým formám kultury, které byly s nástupem postmoderny rehabilitovány. Je autorem mnoha úspěšných výstav jak u nás (Špálova galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie), tak i v zahraničí (společně např. se stuckisty v Benátkách). O své tvorbě vydal již několik publikací.