Vernisáž skupinové výstavy Con – structure

Jakkoli se může zdát, že spojení čtyř nezaměnitelných, ale výrazově relativně vzdálených představitelek českého vizuálního umění mladší generace nemusí na první pohled dávat úplně smysl, název výstavy naznačuje, že to není tak docela pravda. Už samo slovo con – anglické označení pro setkávání – nejčastěji na základě společného zájmu napovídá, že sestava autorek není náhodná. Také spojovník se v češtině užívá tehdy, pokud chceme vyjádřit, že jím zvazbené výrazy tvoří nějakým způsobem provázaný celek. Mantinely významové pointy pak tvoří slovo struktura, respektive konstrukce, které otevírají cestu k ideovému těžišti projektu. Na jednu stranu upozorňují na strukturální podstatu některých artefaktů, na druhou zase upomínají jisté skladebné zákonitosti, které se do prací propisují. Klíčovým principem je ale společný konstrukční prvek, kterým je v tomto případě linie.

 

            Ta je v rámci tohoto projektu vnímána jako zásadní nástroj s otevřenou formou i významem, který se uplatňuje bez ohledu na médium. Ostatně, i to je jedním z důvodů proč zde mají vedle sebe místo malba, plastika, airbrush, sprej i výšivka. Slovník cizích slov linii charakterizuje jako skutečnou nebo myšlenou čáru, případně něco, co může být její pomocí naznačeno. Už tím je řečeno o jak široký pojem se jedná. Může jít o fyzickou linku, ale stejně tak graf nebo časovou osu. Existuje linie bojová, politická i vývojová, linie horizontu i boků. Pro umělce představuje výchozí složku kresby, pravděpodobně nejstaršího způsobu výtvarného vyjadřování. Na výstavě se pak objevuje jako čára, hrana, tah štětcem, obrysová linka, škvíra, svar nebo šev. A od její podoby se také odvíjí její obsahové nebo symbolické vyznění.

Cesta, která – jak ukazuje tento projekt v prolínavé expozici – vede stejně tak k lidské postavě, krajinnému segmentu, písmu, ale i do tenat abstrakce. Už proto stojí za pozornost.

Kurátorsky text : Radek Wohlmuth